Planetky

V 15. století bylo astronomům známo kromě Slunce a Země ještě pět dalších planet: Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn (Země v té době nebyla mezi planety počítána). Ostatní planety byly objevovány postupně v 18. století, 19. století a 20. století.

Staří astronomové (zhruba v 15. století), ve snaze najít nějaký řád, který by všechny planety spojoval, vysvětloval jejich trajektorie, předpovídal polohy nových planet a vysvětloval další vlastnosti, odhalili, že vzdálenosti prvních pěti planet od Slunce tvoří jakousi posloupnost, ve které ovšem chybí jeden člen. Tím chybějícím členem byla planeta, která se měla nacházet mezi oběžnou drahou Marsu a Jupiteru (střední vzdálenost Marsu od Slunce je 1,6 AU, střední vzdálenost Jupitera od Slunce je 5,2 AU). Dlouho se však nedařilo takovou planetu nalézt.

Tato posloupnost vešla do dějin fyziky (resp. do dějin astronomie) pod názvem Titius-Bodeovo pravidlo (Titius-Bodeův zákon, Titius-Bodeova řada). Jedná se o vyjádření přibližných hodnot střední vzdálenosti planet Sluneční soustavy od Slunce (tj. vyjádření délky hlavní poloosy trajektorie planety). Posloupnost má tvar  pro

Pravidelnosti v hodnotách průměrné vzdálenosti si všiml v roce 1766 německý matematik J. D. Titius a o šest let později tento zákon publikoval tehdejší ředitel berlínské hvězdárny J. E. Bode. Podle tab. 2 toto pravidlo platilo vcelku dobře pro tehdy známé planety, s tím, že u Saturnu byla již značně velká odchylka a pro hodnotu n = 3 neexistovala žádná známá planeta. Po objevení první planetky Ceres (planetka hlavního pásu) se zdálo, že byl chybějící člen řady nalezen. Objevy dalších podobných těles však tuto naději brzy vyvrátily.

Zcela se tomuto pravidlu, na něž se nyní díváme jako na historickou kuriozitu, vymyká planeta Neptun, zatímco Pluto do Titius-Bodeovy řady zapadá.

Planeta	n
Merkur		0,4	0,39
Venuše	0	0,7	0,72
Země	1	1,0	1,00
Mars	2	1,6	1,52
pás planetek	3	2,8	(2; 5)
Jupiter	4	5,2	5,20
Saturn	5	10	9,54
Uran	6	19,6	19,20
Neptun			30,10
Pluto	7	38,8	39,40

tab. 2

Tyto úvahy rozvíjeli astronomové ještě před objevením Keplerových zákonů. Po jejich objevení byly dráhy planet vysvětleny, ale astronomy stále provokovala relativně velká mezera mezi Marsem a Jupiterem.