Druhá atmosféra

Během chladnutí povrchu Země se mění její atmosféra. Zbytky prvotní atmosféry z lehkého vodíku a helia, které procházejí z původního praoblaku, rychle unikají a místo nich se z hornin začaly uvolňovat (hlavně sopečnou činností) , vodní pára a stopy dalších plynů. Většinu vody, která na Zemi je, přinesla kometární jádra (složená převážně ze sněhu), která na Zemi dopadala (a dopadají). Země se začíná postupně ochlazovat.

Před 4 miliardami let klesá teplota ovzduší natolik, že se nastává kondenzace vodní páry a vznikají kapky, které v lijácích klesají zpět k Zemi. Zde se voda vlivem stále ještě dost horkého povrchu, okamžitě vypařuje a v atmosféře opět kondenzuje do kapek a znovu v podobě deště padá na povrch Země. Tak prší nepřetržitě miliony let. Na konci období velkého deště se zemský povrch ochlazuje a voda zalévá část zemské kůry - vznikají moře a oceány. Souvislá vrstva oblačnosti se trhá a na Zemi poprvé svítí Slunce.

Nejstarší usazené horniny se objevují zhruba před 3,7 miliardami let, což svědčí o skutečnosti, že tehdy již existovaly oceány. Z této doby se ale příliš hornin nezachovalo, neboť od té doby došlo k jejich několikerému přetavení.