Dvojhvězdy

Podle způsobu pozorování se dvojhvězdy dělí na:

1.     vizuální dvojhvězdy - dají se rozlišit přímo pozorováním dalekohledem. První vizuální dvojhvězdu objevil v roce 1650 italský astronom Riccioli. Jednalo o Mizara a Alcora ve Velkém voze (později objevil i hvězdy Castor a Pollux v souhvězdí Blíženců).

2.     spektroskopické dvojhvězdy - existence dvou hvězd se projevuje pravidelnými posuny spektrálních čar ve spektrech dané dvojhvězdy k červenému konci spektra a zase k fialovému konci spektra nebo pravidelným rozdvojováním a spojováním spektrálních čar. To znamená, že zdroj světla se od Země pravidelně vzdaluje a zase přibližuje. Posuv čar ve spektru je způsoben Dopplerovým jevem.

3.     zákrytové dvojhvězdy - při svém vzájemném oběhu se z hlediska pozorovatele na Zemi vzájemně zakrývají, což se může projevit při měření např. pravidelným kolísáním jasnosti hvězdy.

Právě uvedené skupiny dvojhvězd patří mezi fyzické dvojhvězdy, tj. dvě hvězdy, které skutečně obíhají kolem společného těžiště. Existují ještě optické dvojhvězdy, což jsou hvězdy, které zcela náhodně pozoruje pozemský pozorovatel těsně u sebe, ačkoliv jsou od Země v různé vzdálenosti, gravitačními silami na sebe navzájem nepůsobí a nepatří k sobě.

Polodotykové dvojhvězdy mají složky těsně u sebe, zatímco dotykové dvojhvězdy se přímo dotýkají. U obou typů se ale přelévá hmota z jedné složky na druhou.