Encyklopedie fyziky |
Encyklopedie fyziky |
NASTAVENÍ TISKU (tato tabulka nebude vytištěna) | Zpět k článku | Vytiskni! | |
Komentáře [2x] - Skrýt | Nadstandardní komentář [1x] - Zobrazit | Definice [0x] |
Tuto teorii zformuloval již ve 30. letech 20. století britský teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny z roku 1933 Paul Adrien Maurice Dirac (1902 - 1984), který vytvořil z fyzikálních konstant a charakteristických kosmologických hodnot bezrozměrné kombinace. Některé z nich mají hlubší fyzikální význam - např. tzv. konstanta jemné struktury .
Dirac v této souvislosti vytvořil tři takovéto kombinace základních fyzikálních konstant:
1. - poměr velikostí elektrostatické síly a gravitační sily působící mezi protonem a elektronem;
2. - poměr poloměru horizontu vesmíru dnes (tedy v době asi 10 miliard let po vzniku vesmíru) a typickým rozměrem elementární částice (např. Comptonovy vlnové délky);
3. - počet baryonů (nukleonů) v pozorovatelném vesmíru (hustota látky ve vesmíru je ).
Na základě řádových výpočtů vyplývá, že a , což nemůže být podle Diraca náhoda a musí to odrážet hlubší zákonitosti. Vztah by měl platit vždy, což znamená, že se mění s časem, neboť i se mění s časem.
V proměnné vystupuje stáří vesmíru - a to postupně roste.
Pokud nechtěl Dirac měnit kvantovou fyziku, jadernu fyziku a atomovou fyziku, musel předpokládat, že s časem se mění gravitační konstanta . Konkrétně Dirac předpokládal, že za posledních 5 miliard let musela gravitační konstanta klesnout na polovinu své počáteční hodnoty. To je ale ve sporu s geologickým pozorováním hornin na Zemi ovlivněných slunečním zářením.
Vznik hornin nejen na Zemi, množství elektromagnetického záření (a tedy i světla) vyzařovaného Sluncem, … závisí na gravitaci, tj. na hodnotě gravitační konstanty. A stávající geologické nálezy a další důkazy potvrzují, že Diracova hypotéza o poklesu gravitační konstanty během vývoje vesmíru je nepravdivá.
Nejnovější měření pomocí radiolokace planet ukazují, že , což Diracovu teorii vyvrací.
Relativní změna gravitační konstanty je tedy menší než za rok. To znamená, že absolutní změna gravitační konstanty je řádově za rok (ze vztahu totiž vyplývá ). A to jsou opravdu malé hodnoty, na základě nichž lze považovat gravitační konstantu za neměnnou.
Rozumnější vysvětlení Diracových výsledků je takové, že vztah je splněn náhodně jen v určitém časovém období, přičemž narušení tohoto vztahu si nemohl v ranných érách vývoje vesmíru nikdo všimnout.