***Diracova teorie

Tuto teorii zformuloval již ve 30. letech 20. století britský teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny z roku 1933 Paul Adrien Maurice Dirac (1902 - 1984), který vytvořil z fyzikálních konstant a charakteristických kosmologických hodnot bezrozměrné kombinace. Některé z nich mají hlubší fyzikální význam - např. tzv. konstanta jemné struktury .

Dirac v této souvislosti vytvořil tři takovéto kombinace základních fyzikálních konstant:

1.      - poměr velikostí elektrostatické síly a gravitační sily působící mezi protonem a elektronem;

2.      - poměr poloměru horizontu vesmíru dnes (tedy v době asi 10 miliard let po vzniku vesmíru) a typickým rozměrem elementární částice (např. Comptonovy vlnové délky);

3.      - počet baryonů (nukleonů) v pozorovatelném vesmíru (hustota látky ve vesmíru je ).

Na základě řádových výpočtů vyplývá, že  a , což nemůže být podle Diraca náhoda a musí to odrážet hlubší zákonitosti. Vztah  by měl platit vždy, což znamená, že  se mění s časem, neboť i  se mění s časem.

V proměnné  vystupuje stáří vesmíru - a to postupně roste.

Pokud nechtěl Dirac měnit kvantovou fyziku, jadernu fyziku a atomovou fyziku, musel předpokládat, že s časem se mění gravitační konstanta . Konkrétně Dirac předpokládal, že za posledních 5 miliard let musela gravitační konstanta klesnout na polovinu své počáteční hodnoty. To je ale ve sporu s geologickým pozorováním hornin na Zemi ovlivněných slunečním zářením.

Vznik hornin nejen na Zemi, množství elektromagnetického záření (a tedy i světla) vyzařovaného Sluncem, … závisí na gravitaci, tj. na hodnotě gravitační konstanty. A stávající geologické nálezy a další důkazy potvrzují, že Diracova hypotéza o poklesu gravitační konstanty během vývoje vesmíru je nepravdivá.

Nejnovější měření pomocí radiolokace planet ukazují, že , což Diracovu teorii vyvrací.

Relativní změna gravitační konstanty je tedy menší než  za rok. To znamená, že absolutní změna gravitační konstanty je řádově  za rok (ze vztahu  totiž vyplývá ). A to jsou opravdu malé hodnoty, na základě nichž lze považovat gravitační konstantu za neměnnou.

Rozumnější vysvětlení Diracových výsledků je takové, že vztah  je splněn náhodně jen v určitém časovém období, přičemž narušení tohoto vztahu si nemohl v ranných érách vývoje vesmíru nikdo všimnout.