Encyklopedie fyziky |
Encyklopedie fyziky |
NASTAVENÍ TISKU (tato tabulka nebude vytištěna) | Zpět k článku | Vytiskni! | |
Komentáře [3x] - Skrýt | Nadstandardní komentář [1x] - Zobrazit | Definice [0x] |
Členy Fibonacciho posloupnosti souvisejí i s pythagorejskými trojicemi.
Pythagorejské trojice jsou trojice čísel, které udávají délky stran pravoúhlého trojúhelníka.
Budeme-li uvažovat čtyři po sobě jdoucí členy Fibonacciho posloupnosti , , a , pak jednotlivé členy pythagorejské trojice (x; y; z) získáme takto:
1.
2.
3.
Můžeme tedy psát:
. | (5) |
Vzhledem k tomu, že vybíráme libovolné čtyři po sobě jdoucí členy Fibonacciho posloupnosti, platí tyto úvahy pro vztahy Fibonacciho posloupnosti a pythagorejských trojic jak pro Fibonacciho posloupnost začínající členy 1, 1, 2, 3, …, tak pro posloupnost začínající členy 1, 2, 3, …
Vztah (5) lze popsat jednoduše takto: uvažujme čtyři po sobě jdoucích členy Fibonacciho posloupnosti - např. 1, 2, 3 a 5. První číslo pythagorejské trojice (číslo x) získáme jako součin dvou krajních členů uvažované čtveřice - tj. součin čísel 1 a 5; tedy získáme 5. Druhé číslo trojice (číslo y) získáme jako dvojnásobek součinu vnitřních členů dané čtveřice - tj. dvojnásobek součinu čísel 2 a 3; máme tedy 12. Poslední člen trojice (číslo z) získáme jakou součet druhých mocnin prostředních členů čtveřice - tj. součet druhých mocnin čísel 2 a 3. Poslední číslo tedy bude 4 + 9 = 13. Máme tak pythagorejskou trojici (5; 12; 13).
Číslo 13 ale patří mezi členy Fibonacciho posloupnosti.
Navíc se ukazuje, že číslo je samo členem Fibonacciho posloupnosti, takže platí:
. | (6) |
Právě popsané vlastnosti Fibonacciho posloupnosti objevil v roce 1948 matematik Charles Raine.