NASTAVENÍ TISKU (tato tabulka nebude vytištěna) Zpět k článku | Vytiskni!
Komentáře [0x] | Nadstandardní komentář [1x] - Skrýt | Definice [0x]

Leclancheův článek

Leclancheův článek, který je často nazýván suchý článek, sestrojil v roce 1866 francouzský elektroinženýr Georges Leclanche (1839 - 1882).

Název suchý se používá proto, že během chemických reakcí probíhajících během elektrolýzy se spotřebovává voda obsažená v článku. Na konci své životnosti je článek zcela suchý.

Elektrody článku tvoří zinková nádoba a grafitová tyčinka (tj. tyčinka vyrobená z uhlíku). Zinková nádoba je naplněná roztokem chloridu amonného (salmiaku)  rosolovité konzistence. Uhlíková tyčinka je obalená vrstvou oxidu manganičitého (burelu) , který slouží jako depolarizátor.

Schéma Laclanecheova článku, jehož elektromotorické napětí je 1,5 V, je zobrazeno na obr. 102.

Obr. 102

Roztok salmiak se disociuje: .

Zinková elektroda se rozpouští - tj. probíhá oxidační reakce . Do roztoku se tak uvolňují zinečnaté kationty, a proto se elektroda nabíjí záporně.

Na uhlíkové elektrodě probíhá redukční reakce: , Vznikající produkty reakce amoniak a vodík způsobují polarizaci uhlíkové elektrody. Jako depolarizátor se používá právě burel, pomocí kterého je nutné tyto produkty z elektrody odstranit. Odstranění vodíku probíhá podle reakce: . Vznikající voda je příčinou, proč tyto články vytékají.

Celkově lze chemické děje probíhající v tomto článku popsat rovnicí .

Článek funguje jako zdroj elektrického napětí do té doby, dokud se nerozpustí zinková elektroda nebo koncentrace amonných iontů  neklesne na nulu.

V současné době se jako elektrolyt používá chlorid zinečnatý. Spojením tří těchto článků vzniká plochá baterii s elektromotorickým napětím 4,5 V.


© Převzato z http://fyzika.jreichl.com, úpravy a komerční distribuce jsou zakázány; Jaroslav Reichl, Martin Všetička