Ohyb vlnění

Dopadá-li vlnění na překážku malých rozměrů, lze pozorovat šíření vln i za touto překážkou. Stejně tak je možné pozorovat šíření vln za velkou překážkou, v níž je otvor. Vlnění se za touto překážkou šíří všemi směry, ne jen v původním směru. Oba tyto jevy svědčí o tom, že nastal ohyb vlnění. Podstatu tohoto poměrně složitého jevu, je možné pochopit pomocí Huygensova principu: každý bod vlnoplochy, která dospěla k překážce, je zdrojem elementárního vlnění, které se šíří všemi směry, tedy i do prostoru za překážku. Zde tato vlnění vzájemně interferují, což vede ke zvětšení (zmenšení) amplitudy výchylky výsledného vlnění v jednotlivých bodech.

Ohyb vlnění je při určitém rozměru překážky a poloze pozorovatele tím výraznější, čím je vlnová délka vlnění srovnatelnější s rozměrem překážky resp. otvoru.

Tento poznatek, který bude podrobněji vysvětlen v optice, si lze jednoduše pamatovat pomocí praktické zkušenosti se světlem a zvukem: zvuk slyšíme i za roh, zatímco za roh nevidíme. Je to dáno tím, že zvuk je mechanické vlnění o délce řádově , zatímco vlnová délka světla je řádu . Vlnová délka zvuku je tedy srovnatelná s rozměry překážky (roh budovy, …), na níž dochází k ohybu.

Podrobněji se vlněním zabýval francouzský fyzik Augustin Jean Fresnel (1788 - 1827). Velký význam má ohyb světla, kterým se budeme zabývat v optice.