Světlo jako elektromagnetické vlnění

Světlo je příčné elektromagnetické vlnění, které ke svému šíření nepotřebuje žádné látkové prostředí (šíří se tedy např. i vakuem). Velikost rychlosti světla ve vakuu je . Jedná se o maximální možnou rychlost, kterou se může fyzikální objekt pohybovat. V látkovém prostředí je velikost rychlosti světla vždy menší a je ovlivněna nejen prostředím, ale také frekvencí světla.

Stejně jako jiné druhy vlnění, charakterizuje i světlo vlnová délka , kde f je frekvence světla. Jako světlo se označuje elektromagnetického vlnění, na které je citlivý lidský zrakový orgán - oko: Fyziologický vjem zvaný vidění vyvolává elektromagnetické vlnění o vlnových délkách až .

Světlo různých frekvencí vyvolává u člověka různý vjem, který charakterizujeme jako barva světla. Světelný interval je vymezen fialovou barvou () a červenou barvou () (viz obr. 2). Toto vymezení je ale orientační, protože je ovlivňováno individuálními vlastnostmi lidského zraku. Navíc nejcitlivější je oko na barvu žlutozelenou (). V praxi většinou nevnímáme jednoduché světlo charakterizované určitou frekvencí, ale světlo složené z vlnění různých frekvencí. Účinky jednotlivých složek světla na zrak pak určují výsledný barevný vjem, kterému odpovídá charakteristický odstín barvy. Při určitém poměru barevných složek světla dostáváme světlo bílé.

Skládáním světel různých barev se zabývá kolorimetrie, jejíž poznatky jsou důležité např. pro přenos, záznam a reprodukci signálu barevné televize, …

Obr. 2