Modrá barva oblohy

Modrá barva denní oblohy je dána zemskou atmosférou. Kdyby Země neměla atmosféru, byla by obloha černá. Barva denní oblohy vzniká rozptylem slunečního světla. Rozptyl nenastává na molekulách vzduchu, ale na jejich skupinách, které vznikají díky neuspořádanému chaotickému pohybu molekul. Nejvíce se rozptyluje fialová a modrá. Na fialovou barvu ale není lidské oko příliš citlivé, takže oblohu vidíme modrou, i když je přítomna i zelená.

Toho využívají i malíři, kteří přidávají při malbě oblohy do modré zelenou, chtějí-li „trefit“ tu správnou barvu.

Bělavé zabarvení oblohy vzniká na větších částicích (drobný prach, vodní kapénky, ledové krystalky, částice smogu a kouře, …). Obloha tedy má typický blankytný odstín, který je temnější ve vyšší nadmořské výšce, protože je zde méně nečistot v atmosféře.

Na prachu a vodních kapičkách se rozptyluje téměř stejně světlo všech barev, proto je barva takové oblohy bílá (oblaka tvořená vodními kapičkami jsou bílá až šedá, barva zatažené oblohy, …).

Večer a ráno, kdy sluneční paprsky procházejí atmosférou šikmo a jejich dráha v atmosféře je dlouhá, se výrazněji rozptyluje i světlo žluté, červené a oranžové. To je důvod proč se Slunce jeví ráno (resp. večer) oranžové nebo červené - světlo ostatních barev je totiž cestou atmosférou rozptýleno mimo směr, odkud Slunce pozorujeme.