Úvod do problematiky

Koncem 19. století se řada fyziků domnívala, že vývoj fyzikálních teorií je v podstatě ukončen a zbývá „jen“ pokračovat v objevování důsledků, které z těchto teorií vyplývají. Další rozvoj fyziky ale ukázal, že tento závěr fyziků byl velmi předčasný. Začátkem 20. století totiž vznikly tři nové fundamentální (základní) teorie, které ovlivnily vývoj fyziky a vědy vůbec v celém dvacátém století. Těmito novými obory byly:

1.     kvantová fyzika - popisuje a vysvětluje jevy mikrosvěta (složení atomů a molekul, vzájemné interakce částic, …)

2.     speciální teorie relativity - studuje jevy, které se projevují při rychlostech srovnatelných s velikostí rychlosti světla

3.     obecná teorie relativity - studuje jevy v silných gravitačních polích; jedná se v podstatě o teorii gravitace

Speciální teorie relativity se od obecné liší tím, že vyšetřuje pouze speciální typ pohybu: rovnoměrný přímočarý pohyb.

Speciální teorie relativity radikálním způsobem změnila vžité představy o prostoru a čase a dala je do nových souvislostí. Řada jevů a jejich výsledků na první pohled odporují „zdravému selskému rozumu“, ale v současné době jsou závěry speciální teorie relativity již bezpečně prokázány:

1.     konstrukce velkých urychlovačů částic (např. v CERNu) - velké urychlovače částic se konstruují na základě výpočtů teorie relativity a po uvedení do provozu urychlovače fungují tak, jak podle výpočtů fungovat měly

2.     jaderné reakce a uvolňování energie - popsáno rovnicí vyplývající z teorie relativity

3.     přesná lokalizace polohy pomocí systému GPS (a podobných)

4.     …

Experimentálních důkazů platnosti speciální teorie relativity je více.