Objev neutronu

Vysvětlení izotopie prvků je možné provést na základě hypotézy, že atomové jádro je tvořeno jednak kladně nabitými částicemi o hmotnosti jádra nejlehčího nuklidu vodíku, kterým říkáme protony, jednak přibližně stejně těžkými elektricky neutrálními částicemi, kterým se říká neutrony. Oba druhy částic mají společné označení nukleon.

Nukleon je souhrnné označení pro částice nacházející se v jádře atomu (tj. protony a neutrony).

Existenci neutronu tušil Rutherford již počátkem dvacátých let 20. století, i když neutron byl objeven až v roce 1932 na základě pokusů, které prováděl anglický jaderný fyzik James Chadwick (1891 - 1974, Nobelova cena za rok 1935). Pomocí α částic ozařoval beryllium a zjistil, že při následné reakci vzniká záření, které se neodchyluje od původního směru ani v elektrickém poli ani v magnetickém poli. Navíc velice snadno reaguje s parafinem (uhlovodík nasycený vodíkem). Z parafinu poté vylétávají protony s energií, kterou před vytržením protonu z parafinu nesla částice o zhruba stejné hmotnosti. Tak byl objeven neutron (obr. 7).

Příslušná jaderná reakce je tato: .

Obr. 7