Čísla popisující atomové jádro

Atomové jádro je tedy tvořeno protony a neutrony. Počet protonů udává protonové číslo  (atomové číslo) Z (), počet neutronů v jádře pak neutronové číslo N (). Jejich součet je nukleonové číslo (hmotnostní číslo) A, pro které platí .

Atomové jádro je tedy charakterizováno:

1. hmotností - experimenty ukázaly, že hmotnost jádra vyjádřená v jednotkách atomové hmotnostní konstanty  se málo liší od celých čísel; proto bylo zavedeno hmotnostní číslo A, které udává hmotnost jádra vyjádřenou pomocí této atomové hmotnostní konstanty. U přírodních prvků se ale jedná o hmotnost směsi různých izotopů, a proto se může číslo A od celých čísel lišit.

2. nábojem - který objevil při svých pokusech Rutherford a který je celočíselným násobkem náboje elektronu, přičemž tento násobek udává polohu prvku, jehož jádro zkoumáme, v Mendělejevově periodické soustavě prvků

Složení jádra je pak možné vyjádřit pomocí symbolu , kde X je značka daného chemického prvku. Značka je zde ale v podstatě nadbytečná, neboť daný prvek je plně charakterizován protonovým číslem Z. Daný symbol může označovat jeden nuklid, 1 mol nuklidu, jeden atom nuklidu, jádro, … podle kontextu. Může také vyjadřovat atomární iont (tj. atom zbavený nebo obohacený o jeden či více elektronů) - např. , … Analogicky lze také uvažovat atom či jádro v excitovaném (vybuzeném) stavu s větší vnitřní energií, což značíme .

Hmotnost elektronu je ve srovnání s hmotností nukleonů velmi malá. Platí: , , .