Energetické spouštění

V této fázi se již elektrárna blíží skutečnému provozu. Není možné spustit jaderný reaktor rovnou na plný výkon. Je totiž nutné při postupném zvyšování výkonu testovat některá zařízení a funkce přístrojů, které nebylo možné otestovat při kompletním vyzkoušení a při fyzikálním spouštění jaderné elektrárny. Až v této fázi lze vyzkoušet přirozené stínění radioaktivního záření, které uniká z reaktoru.

Ekonomická životnost souvisí s náklady na výstavbu jaderné elektrárny a jejím uvedením do provozu. Elektrárna splácí náklady zhruba 30 let a poté je její provoz levnější.

Praktická životnost udává, jak dlouho může jaderná elektrárna jako celek fungovat aniž by vznikalo riziko nehody. Elektrárna může být v činnosti tak dlouho, dokud je bezpečnost, radiace uvolňovaná do okolí a další sledované parametry v normě podle současně platných zákonů a předpisů.

Současné jaderné elektrárny se konstruují již plně automatické. V případě jakékoliv nehody, které později vyústily v katastrofu, totiž většinou selhal lidský faktor. Lidé při vzniku nehody mohou zpanikařit a ve strachu o svoji bezpečnost by mohli dané situaci více uškodit než pomoci. Proto se současné elektrárny konstruují tak, že v případě nehody budou lidé evakuováni a automatické systémy elektrárny nehodu do 72 hodin odstraní samy.