Wilsonova mlžná komora

Je-li třeba zaznamenat celou trajektorii částice a změřit energii a hybnost částice, používá se jaderná fotografická emulze nebo dráhové komory. Jednou z nejstarších těchto komor je Wilsonova mlžná komora naplněná sytou párou; autorem je skotský fyzik Charles Thomson Rees Wilson (1869 - 1959, Nobelova cena v roce 1927). Proletí-li komorou ionizující částice, vytvoří vzniklé ionty kondenzační jádra, a na nich vzniknou malé viditelné kapičky kapaliny. Tak se zviditelní trajektorie prolétávající částice.

Sytou párou, která je v prostoru komory, může být např. pochlazená pára alkoholu (líh, …). Do prostoru komory budou přiváděny páry alkoholu, které budou ochlazovány. Takto vytvořená sytá pára bude „připravena“ ke snadné kondenzaci, kterou způsobí částice prolétající komorou.

V současné době se používají velké bublinkové komory naplněné kapalinou (nejčastěji tekutým vodíkem) ve stavu, kdy kapalina dosáhla téměř varu. Ionty vzniklé průchodem částice kapalinou se stávají zárodky bublinek, které lze fotografovat. Dráhové komory se většinou umísťují do magnetického pole, aby bylo možné pozorovat zakřivení trajektorií nabitých částic v magnetickém poli a určovat hybnost částice a její měrný náboj.

Znaménko náboje je možné určit podle vychýlení trajektorie částice v homogenním magnetickém poli.