Fotografický přístroj

Z klasických optických přístrojů nepozbyl na významu fotografický přístroj. Na něm je možné dokumentovat řadu vlastností a poznatků o objektivech, které se uplatňují i v moderních videosystémech.

Dále budou vysvětleny základní vlastnosti klasického fotografického přístroje (tj. fotoaparátu na film). Ačkoliv v současné době řada lidí vlastní fotoaparáty digitální, profesionální fotografové nadále upřednostňují fotoaparáty na film. Navíc základní princip zobrazování je stejný - liší se až závěrečnou fází: jakým způsobem a kam se zaznamená informace o dopadajícím světle.

Fotoaparát je v podstatě neprodyšná skříňka s objektivem (čočkou) vpředu a svitkem filmu vzadu. Většina z nich umožňuje regulaci zaostření, doby expozice a clony tak, aby bylo dosaženo maximální ostrosti a věrnosti zobrazení. Obecně lze říci, že čím větší formát filmu, tím ostřejší zobrazení.

Např. krajináři a reklamní fotografové používají film na jediný obrázek většinou o rozměrech , zatímco běžným typem fotoaparátu pro amatéra je přístroj na film šířky 35 mm na 36 snímků o rozměrech .

Existují dva základní druhy fotoaparátů:

1. kompaktní - jsou jednodušší, mají méně pohyblivých součástí, protože mají pouze dvě čočky. Hlavní čočka vytváří obraz, menší čočka je hledáček, obvykle na straně fotoaparátu, který ukazuje to, co aparát zobrazí. Nevýhodou tohoto uspořádání je jistá neshoda mezi tím, co v hledáčku vidíme, a tím, co čočka zobrazí - tzv. chyba paralaxy. Tato chyba roste s klesající vzdáleností fotografovaného předmětu od fotoaparátu.

Hledáčkem totiž nevidíme fotografovaný předmět přesně pod tímtéž úhlem, pod jakým je předmět vidět z objektivu. Při fotografování předmětů v malé vzdálenosti od fotoaparátu (např. makrorežim, portréty, …) je tato odchylka značná.

2. jednooké zrcadlovky (SLR - Single-Lens Reflex camera) - mechanicky složitější, ale zato všestrannější přístroje. Mají totiž jedinou čočku, kterou je obraz pozorován i snímán, a chyba paralaxy nevzniká. V současné době se používají zejména digitální jednooké zrcadlovky (DSLR - Digital Single-Lens Reflex camera), u kterých je princip chodu paprsků přístrojem stejný, jako u klasických fotoaparátů. Liší se pouze metoda záznamu obrazu: místo klasického filmu se používá CCD snímač.

Dvouoké zrcadlovky mají dva objektivy. Světlo prošlé jedním z nich se obráží na zrcadle a dopadá do hledáčku fotoaparátu. Takto vytvořený obraz je stranově převrácený - v cestě světla chybí další korekční členy, které by obraz převrátily (např. optické hranoly). Světlo z druhého objektivu pak dopadá přímo na film. U tohoto přístroje tedy také vzniká chyba paralaxy. Tento přístrojů se v současnosti již nevyrábí.

4.3.12.2.1.1 | Základní charakteristika
4.3.12.2.1.2 | Jednooká zrcadlovka
4.3.12.2.1.3 | Závěrka fotoaparátu
4.3.12.2.1.4 | Synchronizace blesku
4.3.12.2.1.5 | Film
   4.3.12.2.1.5.1 | Černobílý film
   4.3.12.2.1.5.2 | Barevný film
   4.3.12.2.1.5.3 | První filmy a filmové materiály
   4.3.12.2.1.5.4 | Filmový pás
4.3.12.2.1.6 | Bayerova maska