Základní charakteristika Marsu

Nejvíce informací o Marsu přinesly sondy Viking a Mariner 9. Jméno podle římského boha války dostala tato planeta podle svého „krvavého“ zabarvení, které je způsobeno velkým množstvím  v jeho půdě. Mars lze jako jedinou planetu pozorovat ze Země dalekohledem, protože je relativně blízko a navíc povrch Marsu není zahalen oblaky.

Planeta má zhruba poloviční průměr než Země, hmotnost odpovídající přibližně desetině hmotnosti Země a obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti asi o polovinu větší než Země. Jde tedy o vnější planetu, kterou je možné pozorovat (na rozdíl od Merkura či Venuše) i o půlnoci.

Mars se pohybuje po trajektorii s velkou výstředností a nejvíce se může k Zemi přiblížit při zářijových opozicích se Sluncem. Sklon jeho rotační osy je velmi podobný jako u Země, což umožňuje střídání ročních období jako na Zemi. Severní světový pól Marsu leží v blízkosti hvězdy Deneb. Rotace planety je přímá jako u Země, tj. Mars rotuje v kladném smyslu.

Přes řadu rozdílů je Zemi nejpodobnější - dobou rotace, sklonem osy, střídáním ročních období, …, což je patrně jeden z důvodů, proč autoři vědecko-fantastické literatury umisťují na Mars budoucí civilizace lidstva.

V pondělí 6. srpna 2012 přistálo na povrchu Marsu robotické vozítko Curiosity (Zvídavost). Přistání bylo naplánováno na 7:17 hodin středoevropského letního času (SELČ). Přesně v 7:33 se v řídícím středisku NASA v americké Pasadeně ozval potlesk: Curiosity o hmotnosti 889 kg bezpečně přistála na Marsu. Celých 14 minut trvalo, než signál o přistání sondy na povrchu Marsu dolétl na Zemi. Sonda ze země odstartovala 27. listopadu 2011.

Robot má příliš velkou hmotnost na to, aby přistál na vzduchovém polštáři jako jeho předchůdci Spirit a Opportunity. Z oběžné dráhy k povrchu Marsu se proto vydal sestupový modul vybavený raketovým pohonem, z něhož se robot spustil na lanech. Tento postup zatím ve vesmíru nikdo nikdy nevyzkoušel.

Celý manévr od vstupu do atmosféry Marsu rychlostí o velikosti  po dosednutí sondy na povrch Marsu trval 7 minut. Devět desetin zpomalení pohybující se sondy způsobila atmosféra Marsu a odporová síla, vznikající mezi pohybující se sondou a atmosférou Marsu. Tepelný plášť se 75 sekund po vstupu do atmosféry zahřál až na teplotu . Přetížení způsobené odporovými silami dosahovalo velikosti od 10 g do 11 g , kde g je velikost tíhového zrychlení na povrchu Země.

Dobrzdění zajišťovaly padák a raketové motory. Padák o průměru 16 metrů se otevřel ve výšce 11 km nad povrchem při rychlosti o velikosti . Necelou půlminutu poté odhodila sonda ve výšce 8 km a při rychlosti o velikosti  svůj tepelný štít. Za dalších 85 sekund se ve výšce 1,6 km nad povrchem a při rychlosti o velikosti  oddělila část s padákem od sestupové plošiny se zavěšenou sondou. Na plošině se zažehlo osm raketových motorů, které plošinu zpomalily na rychlost o velikosti . Rychlostí s touto velikostí se sonda pohybovala až do okamžiku přistání.

Dvacet metrů nad povrchem (a 12 sekund před přistáním) se Curiosity od plošiny oddělila a začala se na lanech spouštět dolů. Jakmile se kola dotkla povrchu, lana se uvolnila a plošina se vzdálila. Dopadla na povrch Marsu přibližně 300 metrů od sondy.

Curiosity nese 10 vědeckých přístrojů, které budou zpracovávat vzorky marťanské půdy a okolní atmosféry po dobu minimálně 2 let. Vědci ale věří, že sonda vydrží pracovat déle - doufají až v desetiletou pracovní dobu sondy.