***Setrvačníky

Při otáčení tělesa kolem nehybné osy působí na jednotlivé body tělesa setrvačné odstředivé síly, směřující od osy rotace. Tyto síly namáhají osu svou výslednicí v případě, že osa rotace neprochází těžištěm tělesa, nebo také silovou dvojicí vychylující osu z její původní polohy. Při vhodné poloze osy se setrvačné síly vzájemně ruší a osa není namáhána silou ani silovou dvojicí. Takové ose se říká volná osa. Volná osa prochází vždy těžištěm tělesa.

Těleso otáčivé kolem volné osy, vzhledem k níž má velký moment setrvačnosti, se nazývá setrvačník. Setrvačníky mají některé zajímavé vlastnosti, kterých se využívá v praxi:

1. osa setrvačníku, otáčejícího se velkou úhlovou rychlostí, zachovává svůj směr vzhledem k inerciální vztažné soustavě, pokud na setrvačník nepůsobí vnější síly

2. ke změně směru rotační osy je třeba poměrně velkého momentu síly

3. roztočený setrvačník má velkou kinetickou energii

Tyto vlastnosti činí setrvačníky velmi praktickými a nacházejí mnohé uplatnění v praxi.

Těžké setrvačníky u parních strojů vyrovnávají náhlá zatížení nebo odlehčení strojů, takže jejich chod je rovnoměrnější. Skutečnost, že osa setrvačníku zachovává svůj směr se využívá ke stabilizaci lodí, ke konstrukci setrvačníkových kompasů, umělého horizontu a zatáčkoměru u letadel.