Encyklopedie fyziky |
Encyklopedie fyziky |
NASTAVENÍ TISKU (tato tabulka nebude vytištěna) | Zpět k článku | Vytiskni! | |
Komentáře [6x] - Zobrazit | Nadstandardní komentář [0x] | Definice [0x] |
Postup řešení Hamiltonovy - Jacobiho rovnice (225) lze popsat v několika základních krocích:
1. určíme Hamiltonovu funkci daného fyzikálního systému: ;
2. sestavíme Hamiltonovu - Jacobiho rovnici (225) tak, že místo v nalezeném hamiltoniánu píšeme ;
Sestavili jsme tak jedinou parciální diferenciální rovnici prvního řádu, v níž vystupují parciální derivace a . Neznámou v této rovnici je funkce resp. , která popisuje vývoj daného fyzikálního systému.
3. sestavenou rovnici vyřešíme pomocí několika postupů, které lze z fyzikálního hlediska bez problémů provést
a) je-li hamiltonián nezávislý na čase, pak má funkce S tvar , kde E je zobecněná energie;
b) nezávisí-li hamiltonián na souřadnici , má funkce S tvar , kde ;
Nejdříve je tedy nutné vyřešit čas, pak až souřadnice. Souřadnice , na níž nezávisí hamiltonián (a tedy ani lagrangián) daného systému je cyklická souřadnice.
c) pokusit se řešit rovnici, kterou jsme předchozími úpravami získali z rovnice (225), separací proměnných, čímž získáme řešení ve tvaru: ;
4. získali jsme tedy funkci S ve tvaru , která obsahuje integračních konstant , z nichž jedna je ovšem triviálně aditivní;
Konstant je , neboť n jich vznikne při integraci během hledání funkcí a jedna vznikne při integraci podle času.
Triviálně aditivní je taková konstanta C, která vystupuje v zápise funkce ve tvaru: , tj. není „zabalená“ uvnitř funkce.
5. derivací podle n netriviálních parametrů získáme n rovnic typu , kde je dalších n libovolných konstant (pro );
6. inverzí získáme hledané řešení úlohy ve tvaru , v němž je 2n integračních konstant, které odpovídají n počátečním podmínkám pro zobecněné souřadnice a n počátečním podmínkám pro kanonické hybnosti .
Počet konstant odpovídajících počtu počátečních podmínek je v pořádku. Každá poloha a každá hybnost má svoji počáteční podmínku.
Příklad: Volný pád
Vyšetřete pohyb volného pádu tělesa o hmotnosti m v gravitačním poli.
Řešit volný pád pomocí Hamiltonovy - Jacobiho rovnice je trošku jako jít s kanónem na vrabce, ale volný pád je nejjednodušší pohyb, na kterém lze řešení Hamiltonovy - Jacobiho rovnice ukázat. A jak je dále vidět, tak i přesto bude řešení poměrně náročné …
Řešení: Budeme postupovat přesně ve shodě s výše uvedeným návodem na řešení Hamiltonovy - Jacobiho rovnice:
Hamiltonián systému je: (vzdálenost x měříme ve směru pádu tělesa).
Nyní vyjádříme hybnost pomocí funkce S ve tvaru , dosadíme do hamiltoniánu: a sestavíme Hamiltonovu - Jacobiho rovnici: .
Pokud závisí funkce S na čase a hamiltonián sám na čase přímo nezávisí (obě podmínky jsou zde splněny), můžeme psát .
Určíme parciální časovou derivaci funkce S, která vystupuje v Hamiltonově - Jacobiho rovnici: , neboť je na čase nezávislá.
Nyní tedy budeme řešit Hamiltonovu - Jacobiho rovnici ve tvaru . Vyjádříme hledanou derivaci funkce tak, že převedeme ostatní proměnné na druhou stranu rovnice, čímž získáme rovnici . Tu nyní odmocníme a dostaneme . Funkci nyní nalezneme integrací podle proměnné x: .
Zavedeme substituci a vyjádříme , odkud dostaneme . Nyní můžeme pokračovat ve vlastní integraci:
. Konstanta C zde přitom nehraje roli, neboť jí lze zahrnout do konstanty E. Pro funkci S tedy dostáváme .
Dále pokračujeme ve výpočtu derivací funkce S podle parametru E. Získáme tedy rovnost , přičemž konstanta má význam konstanty z návodu na řešení Hamiltonovy - Jacobiho rovnice.
Z posledního vztahu nyní postupně vyjádříme x.
Pro funkci x v závislosti na čase t tedy dostáváme . Právě vypočtená závislost je z fyzikálního hlediska v pořádku, neboť skutečně popisuje volný pád tělesa o hmotnosti m. Konstanta má význam výšky.