Alexandrijská knihovna

Po vyčerpávajících řecko-perských válkách vypukly války mezi Athénami a Spartou, do toho přišla epidemie moru (podle nových pozorování šlo patrně o salmonelózu) a po poslední porážce Athén v roce 404 př. n. l. jejich zlatý věk končí. Alexandr Makedonský (356 - 323 př. n. l.) sjednotil tehdejší svět a i když se po jeho smrti rozpadl, zůstala po něm společnost, ve které bylo možné začít nové věci. Alexandrovi generálové pochopili, že oficiální nástupci jsou mimo hru, a tak se o dědictví strhla rvačka. V ní si nejlépe vedl generál Ptolemaios, který během svých tažení získal Egypt. V Alexandrii, kterou v Egyptě založil už Alexandr, založil Alexandrovo mauzoleum a krále v něm pohřbil. Ptolemaios přijal titul faraón a za své sídelní město si vybral právě Alexandrii, z níž udělal centrum vzdělanosti. Kromě jiného v ní založil Múseion (Chrám múz), v podstatě druhou universitu na světě (po Platonově Akademii) a hlavně příležitost pro učené muže. Jeho součástí byla i slavná alexandrijská knihovna.

Nové velké říše nutně potřebovaly techniku a vědu: vojenští odborníci museli znát matematiku a mechaniku, pro upevnění politické moci a pro rozvoj obchodu byly nutné znalosti ze zeměpisu a astronomie, rostla potřeba lékařů, právníků a dalších vzdělanců ve státní správě. Proto se kladl na vzdělání a vzdělanost lidí velký důraz.

Počet svazků alexandrijské knihovny pak rozšířil i syn generála Ptolemaia, který už přijal více z egyptských tradic. Ani jeho následovníci pak v rozšiřování knihovny nepolevili a při Múseionu vznikla instituce, kterou svět do té doby neviděl. Všeobecně se soudilo, že v antické literatuře neexistoval spis, jehož opis by v Alexandrii nebyl.

Je důležité si uvědomit, že se jednalo pochopitelně o rukou psané opisy, takže jejich pořizování bylo časově zdlouhavé i finančně náročné. Knihy se zapisovaly na papyrové svitky nebo pergamenové svitky, které se časem opotřebovávaly a ničily. Tehdejší svazky navíc nebyly knihy v dnešním slova smyslu. Jednalo se o svitky a textu na nich bylo výrazně méně, než v dnešních knihách. Navíc se knihami špatně listovalo - muselo se vždy k hledanému textu „protočit“ celým svitkem, což také svitek poškozovalo.

V každém případě ale byla alexandrijská knihovna jedinečná v tom, že umožňovala svitky shromažďovat, pořizovat jejich opisy a katalogizovat je.

V době své vrcholné slávy prý měla přes 700 tisíc svitků a na stálo v ní pracovalo kolem stovky vědců. Na určitý čas se v ní zastavil každý, co v tehdejší vědě (a matematice zvlášť) něco znamenal. V roce 48 př. n. l. částečně vyhořela. Knihovna definitivně zanikla v roce 643, když Alexandrii dobyli Arabové. Jejich vojevůdce Amr ibn al Ás prý prohlásil: „Pokud tyto knihy obsahují to, co je v koránu, jsou zbytečné, pokud obsahují něco jiného, jsou škodlivé; v obou případech musí být zničeny.“