Astronomie v Čechách

Po staletích stagnace prudce vzrostl v průběhu 15. století zájem o astronomii v celé Evropě. Přispěli k tomu i dva čeští učenci Křišťan z Prachatic a Jan Onřejův zvaný Šindel.

Křišťan z Prachatic (1370 - 1439) byl český astronom, matematik, lékař a teolog. Od roku 1386 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1388 složil bakalářské zkoušky a v roce 1390 mistrovské zkoušky. Na pražské univerzitě působil až do konce života; během té doby byl několikrát zvolen děkanem filozofické fakulty a čtyřikrát byl zvolen rektorem univerzity. Od roku 1406 byl farářem a kazatelem v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Byl učitelem a přítelem Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích, a po jeho smrti se sám přiklonil k umírněnému husitství.

Jeho nejdůležitější část díla tvoří dva astronomické spisy o astrolábu: De composicione astrolabii a De utilitate (usu) astrolabii, které si získaly ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal českými spisy o lékařství a byl považován za odborníka na léčení moru. Napsal latinsky pojednání o pouštění žilou, což byla tehdy velmi populární metoda léčení. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu Algorismus prosaycus, který sepsal pravděpodobně ve dvacátých letech 15. století. V té době napsal také své astronomické spisy.

Jeho vrstevníkem byl Jan Onřejův zvaný Šindel (1370 - 1458), který se narodil v Hradci Králové. Studoval na pražské univerzitě, v roce 1395 se zde stal bakalářem a v roce 1398 knězem. V únoru 1399 je již mistrem univerzity a začíná přednášet. Roku 1406 byl rektorem farní školy u sv. Mikuláše na Malé Straně. Pak odchází do Vídně, kde přednáší matematiku a astronomii na „gymnáziu“ a na tamější univerzitě studuje medicínu. Po návratu do Prahy přednáší znovu na univerzitě - mimo jiné také o Ptolemaiově Almagestu. Před rokem 1410 získává také doktorát z medicíny (zřejmě na univerzitě ve Vídni) a stává se tedy lékařem krále Václava IV.

O spolupráci Jana Šindela s Janem Husem se zmiňuje ve své Kronice české Václav Hájek z Libočan. V roce 1410 byl Šindel zvolen druhým rektorem pražské univerzity hned po Janu Husovi po změnách, které nastaly po vydání Dekretu kutnohorského.

Dekret kutnohorský byl vydán 18. ledna 1409 králem Václavem IV. a omezoval vliv cizinců na pražské univerzitě. Podle tohoto dekretu měl český národ na univerzitě 3 hlasy, ostatní národy (saský, bavorský a polský) jen jeden hlas. Důsledkem toho bylo, že řada německých učitelů odešla na jiné univerzity; dokonce vlivem tohoto dekretu byla založena univerzita v Lipsku. Spolu s učiteli ale odešli také studenti - z pražské univerzity tak odešlo 80 % akademické obce.

Podle řady pramenů byl Jan Šindel také dobrým znalcem obojího práva a obchodoval s vinicemi na Petříně. V roce 1418 se stal kanovníkem Svatovítské kapituly. V době vrcholu husitského hnutí kolem roku 1420 odešel do exilu v Olomouci. Později působil jako lékař v Norimberku a od roku 1432 byl osobním lékařem císaře Zikmunda. Kolem roku 1436 se vrací zpět do Prahy a vyučuje na pražské univerzitě. Od roku 1441 byl děkanem Vyšehradské kapituly.

O Šindelově díle je toho známo zatím velmi málo. Zčásti se nedochovalo, zčásti je uložené na různých místech Evropy. Zachovaly se ovšem nejméně 3 traktáty z matematiky:

1.     Lectio Almagesti iuxta expositionem Thebitis - jedná se o výklad Ptolemaiova Almagestu podle komentářů arabského učence Thabita ibn Kurry. Spis vznikl v letech 1412 - 1418.

2.     Lectura super Librium de numeris - spis, podle kterého Šindel přednášel v mezi 8. a 22. dubnem 1437 po návratu z exilu. Ačkoliv je autorství připisováno Šindelovi, může to být zápis jeho přednášky pořízený některým z jeho studentů.

3.     De notitia trangulorum cum notis Iohannis Schindel - spis není zatím prozkoumán.

Podle dochovaných záznamů je zřejmé, že Šindel znal a používal Eukleidovy Základy - velmi pravděpodobně podle nich přednášel na pražské univerzitě. V nich se také seznámil s matematickým dílem Pythagorejců, hlavně s jejich teorií čísel. Další výsledky teorie čísel a geometrie poznal v díle matematika a astronoma Thabita ibn Kurry.

Mezi Šindelovy astronomické spisy se řadí zejména tabulky, popisy používaných přístrojů a jeho přínos k vytvoření matematické části Staroměstského orloje v Praze. Obecně se soudí, že se žádné Šindelovy tabulky nedochovaly, i když přesnější je tvrzení, že zatím není jisté, které z nalezených tabulek (např. v pozůstalosti Tychona Brahe) jsou Šindelovy. Tycho Brahe velmi oceňoval přínos Šindela a zejména jeho astronomická pozorování, která Brahe získal od rektora pražské univerzity mistra Martina Bacháčka z Neuměřic a která použil i ve svém vlastním díle.

Šindel byl v kontaktu také s Eneou Silviem Piccolominim (1405 - 1464), který je znám jako papež Pius II. Dochovala se jejich vzájemná korespondence z let 1445 a 1447, která svědčí o tom, že Silvio měl o Šindelovi vysoké mínění.

Šindel patrně spolupracoval na tabulkách planet, které vznikly na základě Alfonsínských tabulek a byly upraveny pro pražský poledník: Tabulae (Alphonsianae) de mediis et veris motibus planetarum super meridianum Pragensem reductae vznikly před rokem 1428. Praktickou část astronomie pak popisuje Canones pro eclipsibus Solis at Lune per instrumentum ad hoc factum inveniendis M. Iohanniss Schindel (Traktát pro výpočet zatmění Slunce a zatmění Měsíce podle přístroje, který k tomu vymyslel Jan Šindel). Kromě dalších astronomických děl, na kterých se podílel nebo sám sepsal, sepsal také díla teologická, botanická a lékařská.

Největším důkazem o jeho matematických a astronomických vědomostech a schopnostech je mimořádně technicky náročné dílo, na jehož realizaci se podílel: staroměstský orloj v Praze.