Návrat k antice a k Archimédovi

Zatímco Giordano Bruno a další přírodní filozofové inspirovali vědu velkými vizemi, které ovšem zatím nebylo možné experimentálně prokázat, pracovala řada dalších po menších krocích, kterými stále posouvali vývoj matematiky a fyziky kupředu. Jedním z důvodů, proč by možný tento pokrok, bylo i zpřístupňování antických děl, která byla postupně překládána do latiny. Zejména se jednalo o Archimédovy spisy o statice a geometrii. Tyto spisy inspirovaly vývoj klasické mechaniky během novověku.

První Archimédovy spisy kolovaly Evropou v rukopisné podobě už ve 12. a 13. století, ale až vynález knihtisku umožnil tyto překlady zpřístupnit široké veřejnosti. Jako první vyšel takový překlad už v roce 1503, další vydal matematik Tartaglia v Benátkách v roce 1543. V dalším roce pak vyšel v Basileji souběžný řecký a latinský text Archimédových traktátů. Tento spis měl k dispozici také Galileo Galilei a mohl se jím inspirovat. Další spisy pak vyšly v letech 1558 a 1565 v Benátkách pod redakcí filozofa, lékaře a znalce řecké matematiky Federiga Commandina z Urbina (1509 - 1575).