NASTAVENÍ TISKU (tato tabulka nebude vytištěna) Zpět k článku | Vytiskni!
Komentáře [0x] | Nadstandardní komentář [0x] | Definice [0x]

Divertor

Divertor je umístěn ve spodní části vakuové nádoby (viz obr. 143). Divertor odebírá teplo a odpad vznikající při fúzních reakcích v plazmatu. Současně tím plazmat chrání před kontaminací tímto odpadem a brání tepelnému přehřátí okolních stěn. Pohlcuje též neutrony vznikající při jaderných reakcích v plazmatu.

Obr. 143

Divertor je tvořen 54 kazetami, z nichž každá má pevnou strukturu z nerezové oceli a tři základní komponety: vnitřní a vnější vertikální terč a kupoli. Současně každá kazeta obsahuje velké množství diagnostických čidel kontrolujících stav plazmatu. Tyto údaje jsou vyhodnocovány a jsou nastavovány takové parametry činnosti TOLKAMAKu, aby reakce probíhaly za optimálních podmínek.

Vnitřní a vnější vertikální terč jsou umístěny v místě, kde se protínají magnetické indukční čáry. Tedy v místě, kde jsou částicemi ostřelovány nejintenzivněji. Jakmile částice narazí do terče, je kinetická energie této částice přeměněna na vnitřní energii terče a poté odváděna ve formě tepla aktivním vodním chlazením divertoru.

Teplo, které divertor dokáže absorbovat, je odhadováno na  až . Na výrobu ochranného stínění byl vybrán wolfram, který má ze všech kovů nejvyšší teplotu tání. Byl nejen navržen během vývoje a plánování, ale také následně úspěšně otestován.

Je plánováno divertor během provozu ITERu minimálně jednou vyměnit pomocí dálkově ovládaného zařízení.

Vzhledem k tomu, jaké tepelné záření a vysoké teploty budou jednotlivé části divertoru snášet, bylo nutné tyto části před umístěním do ITERu otestovat. Test wolframu a jeho teploty tání byl proveden v laboratoři JET ve Velké Británii a v laboratoři WEST ve Francii. Stálost wolframu a jeho minimální vliv na výkon plazmatu byly při těchto experimentech potvrzeny.


© Převzato z http://fyzika.jreichl.com, úpravy a komerční distribuce jsou zakázány; Jaroslav Reichl, Martin Všetička