Současný gramofon

Gramofon je přístroj na přehrávání gramofonových desek. Obsahuje pohonný mechanismus s talířem pro otáčení desky (v nejlepších HIFI systémech je talíř velmi těžký a obvykle poháněný řemínkem, aby nebyl ovlivňován vibracemi motoru) a syntetický safírový nebo diamantový snímací hrot spojený s mechanicko-elektrickým měničem umístěným v přenosce gramofonu.

Motorek pohání talíř, na němž leží deska. Hrot přenosky se pohybuje v drážce desky a vychyluje se do stran podle tvaru drážky, který odpovídá hlasitosti a frekvenci zaznamenaného zvuku. Chvění hrotu se přeměňuje ve snímači na nízkofrekvenční časově proměnný proud, který se po zesílení zesilovačem přeměňuje v reproduktoru na slyšitelné zvuky.

Gramofon byl dlouho dobu nejkvalitnějším zdrojem zvukového signálu pro hromadně šířené nahrávky. Proto byla mechanickému záznamu zvuku, který gramofon využíval, věnována velká pozornost i u výrobců jednotlivých zařízení a postupem doby byla kvalita záznamu i zpětná přeměna na zvuk velmi dobrá.

Kvalita reprodukce gramofonové desky je ovlivněna hlavně kvalitou gramofonové přenosky.

Gramofon patří mezi nejbrutálnější snímače zvuku - jehla se skutečně pohybuje drážkou a je s ní v přímém kontaktu. Proto se gramofonové desky častým hraním „ohrají“; drážka se postupně zničí a „čtení“ z desky není už tak kvalitní.

Lépe jsou na tom magnetofony, u kterých se při čtení sice hlava pásku nedotýká, ale pásek se opotřebovává pohybem přes vodící a přítlačné kolíky systému.

Čtení záznamu z CDčka je bezkontaktní.