***Spektrální citlivost

Oko reaguje na záření v oblasti vlnových délek . Uvedené hranice nejsou ale absolutní - závisí na vnímavosti každého jedince, na intenzitě světla, na adaptaci oka, … Tak např. při vysoké intenzitě světla vidí oko po krátké adaptaci i světlo o vlnové délce 313 nm (izolované pečlivě ze světla rtuťové výbojky) nebo skoro bez adaptace je vidět laserové záření o vlnové délce téměř do 900 nm. Protože ani za stejných podmínek není spektrální citlivost lidského oka u všech osob stejná, používá se pro výpočty smluvního průběhu citlivosti podle CIE (Comission Internationale de l´Eclairage). Maximální hodnoty dosahuje citlivost oka pro žlutozelené světlo (s vlnovou délkou 555 nm). Při slabším osvětlení se maximum citlivosti posouvá směrem ke kratším vlnovým délkám světla. Toto posouvání citlivosti vysvětlil v roce 1825 český lékař, přírodovědec a filosof Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869); jedná se o tzv. Purkyňův jev. Tento jev spočívá ve ztrátě citlivosti sítnice k barvám při posouvání se směrem k periferii jak sítnice (viz obr. 133), tak i barevného spektra.

Při denním (fotopickém) vidění zaznamenávají světlo dopadající do oka hlavně čípky a maximum citlivosti je pro vlnovou délku 555 nm. Při nočním (skotopickém) vidění vnímáme především tyčinkami a maximum citlivosti je pro vlnovou délku 507 nm. Přechodová oblast se nazývá vidění mezopické.

Na oko pochopitelně působí také záření pro něj neviditelné. Ultrafialové záření s vlnovou délkou kratší než 313 nm způsobuje při větších dávkách bolestivý zánět spojivek, záření s vlnovou délkou delší než 313 nm je pohlcováno oční čočkou, která začne fluorescentovat a prošlé záření již není nebezpečné.

Infračervené záření v oblasti  projde až na sítnici, kde způsobuje její ohřev. Krátkodobě není škodlivé, ale při déletrvajícím intenzivním záření může dojít ke spálení části sítnice. Infračervené záření s vlnovou délkou delší než 1350 nm se silně pohlcuje rohovkou a očním mokem a jejich zahřátím může dojít k zákalu oční čočky.

Nebezpečí těchto druhů záření spočívá hlavně v tom, že jsou neviditelná a zaznamenáváme až jejich důsledky. Proto je třeba při práci s jejich zdroji dbát zvýšené pozornosti a bezpečnosti. Ultrafialové záření je běžnou optikou přístrojů pohlcováno. Proto je třeba věnovat velkou pozornost zejména infračervenému záření (lasery, …).