Filmová kamera

Lidské oko nedokáže rozlišit dva po sobě jdoucí obrazy, pokud nejsou odděleny časovým úsekem alespoň . Je-li uvažovaný úsek kratší, vnímá oko scénu jako kontinuálně se pohybující obraz. Filmová kamera proto snímá statické obrázky (rámečky) na filmový pás a při promítání na plátno stejnou rychlostí jakou byly snímány (většinou 24 rámečků za sekundu) vzniká u diváka dojem plynulého pohybu.

Kamera tedy dělá defacto jednu fotografii za druhou.

Stejně jako fotoaparát (viz odstavec 3.10.2.1), obsahuje i filmová kamera objektiv, který zaostřuje dopadající světlo na filmový pás, závěrku k regulaci clony a clonku zajišťující expozici v daný přesný okamžik. Rozdíl je v tom, že pohyb filmového pásu a závěrky musí být přesně synchronizován, aby vznikl sled pravidelně umístěných a správně exponovaných rámečků.

Pro profesionální 35milimetrové kamery se neexponovaný pás nastříhá na pásy dlouhé , navine se na kovovou cívku a vloží se do kazety. Kazeta se připevní na vlastní kameru a film do ní se posouvá vstupním otvorem, složeným z vodících lišt a přítlačných destiček, které zavedou film do přesné polohy za obdélníkový otvor před objektiv. Během filmování se otevře závěrka a rámeček v otvoru se exponuje přibližně . V této chvíli je filmový pás naprosto nepohyblivý, protože sebemenší pohyb během expozice by vedl k rozmazání obrazu. Závěrka se pak zavře a během další  se pásek posune o přesnou vzdálenost, aby bylo možné pořídit další záběr.

Pohyb filmu musí být naprosto přesný a při tom velmi rychlý - jakákoliv odchylka vede k roztřesenému obrazu při promítání výsledného filmu. Tento komplexní postrk filmu je řízen systémem drápků a kolíčků, které zapadají do perforace podél jednoho okraje filmu. Filmový pás je poháněn elektrickým motorkem, který zároveň ovládá i závěrku. Uspořádání převodů zaručuje, že pohyb filmu i závěrky je plně synchronizován. Hnací motor je vyroben s velkou přesností, protože se musí otáčet konstantní rychlostí, které musí navíc dosáhnout téměř okamžitě po zapnutí.