Měrná tepelná kapacita

 Přijme-li těleso teplo Q tepelnou výměnou, vzroste jeho vnitřní energie o hodnotu  a zvýší se teplota tělesa o  (nenastane-li změna skupenství látky). Tepelnou kapacitu definujeme vztahem , . Měrná tepelná kapacita se pak definuje vztahem , kde m je hmotnost tělesa. Platí . Z tohoto vztahu pro teplo dodané tělesu vyplývá: .

Měrná tepelná kapacita udává, jaké množství tepla je třeba dodat jednomu kilogramu látky, aby se její teplota zvýšila o jeden stupeň Celsia (resp. o jeden kelvin).

Měrná tepelná kapacita je veličina charakteristická pro danou látku. Pro různé látky a různá skupenství má různé hodnoty. Platí-li pro měrné tepelné kapacity dvou látek A a B nerovnost , znamená to, že látce B je třeba dodat větší teplo, abychom ohřáli obě látky o stejný přírůstek teploty. Pokusy a přesná měření ukazují, že se měrná tepelná kapacita látek mění se změnou teploty. (Proto se měrná tepelná kapacita udává v tabulkách pro určitou teplotu.) U všech látek se s klesající teplotou jejich měrná tepelná kapacita snižuje, ale pokles není příliš velký. Proto je možné pro daný stupeň přesnosti výpočtů považovat měrné tepelné kapacity homogenních látek v jistém teplotním intervalu za konstantní.

Z běžných látek má největší měrnou tepelnou kapacitu voda (). Tato velká hodnota měrné tepelné kapacity předurčuje vodu k použití jako chladící kapaliny (např. v automobilových motorech, …) nebo jako kapaliny používané k přenosu energie (např. jaderné elektrárny, ústřední topení v domech a bytech, …). Relativně malou tepelnou kapacitu mají kovy, což usnadňuje jejich tepelné zpracování.