Mezony

 Závěry, které vyplynuly ze speciální teorie relativity o dilataci času, byly experimentálně potvrzeny různými pokusy. Jedním z jevů, které přesvědčivě ověřily platnost vztahu pro dilataci času, je závislost doby života mezonů  na velikosti rychlosti jejich pohybu.

Mezony  jsou kladně nabité elementární částice o hmotnosti  (je hmotnost elektronu), které vznikají např. v urychlovačích ostřelováním hliníkového terčíku rychle letícími protony. Mezon  je částice nestabilní, tzn. velmi rychle se rozpadá na jiné částice. Přitom střední doba života částice měřená v klidové soustavě (v laboratoři, vzhledem k níž by se mezon nepohyboval) je . Pokud by se mezon pohyboval vzhledem k laboratoři rychlostí o velikosti , urazil by podle klasické fyziky od okamžiku vzniku do okamžiku rozpadu střední dráhu .

Experimenty ale ukázaly, že střední dráha mezonů  , kterou za daných podmínek urazí od okamžiku vzniku do okamžiku rozpadu, jsou ve skutečnosti delší. Chyba předchozího výpočtu byla v tom, že při rychlostech blízkých rychlosti světla není možné používat vztahy klasické fyziky. Střední dobu života  by naměřil pozorovatel, který by se pohyboval spolu s mezonem . Pozorovatel, který se nachází v laboratoři na Zemi, vzhledem k němuž se mezon  pohybuje rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla, naměří střední dobu života . Proto mezon laboratoři urazí střední dráhu .