Nitro Slunce

Velká energie Slunce se uvolňuje v jádře, které dosahuje teplot až  (teplota povrchu je zhruba 5000 K), termonukleárními reakcemi. V jádře Slunce jsou totiž pro průběh termonukleárních jaderných reakcí vhodné podmínky: dostatečný tlak i teplota. Při uvedených teplotách je značná část atomů ionizována - velká část elektronů je odtržena od svých atomů. Jedná se tedy o ionizovaný plyn za vysokých teplot, tj. o plazmu.

V jádře Slunce probíhá tzv. proton - protonový cyklus, který se skládá z těchto, na sebe navazujících reakcí:

1.     ;

Uvolněný pozitron  prakticky okamžitě narazí na některý z okolních elektronů a navzájem anihilují. Při anihilaci vzniknou dva fotony záření γ.

Symbol  označuje elektronové neutrino.

2.     ;

3.     ; zde končí tzv. hlavní větev proton - protonového cyklu;

4.     ; začátek vedlejší větve cyklu;

5.     ;

6.     .

Obecně lze průběh uvedených reakcí shrnout tak, že z jader vodíku vznikají jádra helia a při tom se uvolňuje energie. Energie odpovídající hmotnostnímu úbytku při slučování čtyř atomů vodíku na jeden atom helia se uvolní ve formě záření. Ve Slunci tedy ubývá vodíku a přibývá helia - a to  každou sekundu. Z faktu, že na Slunci je v současné době asi  helia, je možné určit stáří Slunce: .

Energie, která se při proton - protonovém cyklu uvolní, se uvolňuje v podobě záření γ. Fotony tohoto záření mají velkou energii. Atomy ve vrstvě v zářivé rovnováze tyto fotony zachycují a ihned vyzařují jako větší počet fotonů s menší energií. Asi do vzdálenosti rovné 80 % poloměru od středu Slunce se energie šíří zářením; to znamená, že  atomy, ionty či elektrony vyšlou foton, který je pohlcen jinými atomy, ionty či elektrony, čím se zvýší jejich energie. Zbývají vzdálenost k povrchu Slunce se energie šíří konvencí - stoupáním horké plazmy vzhůru a klesáním chladnější dolů.

Konvence ve Slunci probíhá stejným způsobem jako v hrnci s vodou, která se na vařiči ohřívá: teplejší voda má nižší hustotu než chladnější, proto stoupá vzhůru, zatímco chladnější klesá ke dnu.

Zhruba po 2 milionech let se energie původního fotonu dostává ke sluneční fotosféře (viz obr. 24), přeměněná na půl milionu fotonů převážně světelného záření. Tyto již nízkoenergetické fotony pak opouštějí povrch Slunce a rychlostí světla ve vakuu se šíří k ostatním planetám.

K Zemi tyto fotony letí zhruba 8 minut ().

Přestože v oboru lidským okem viditelného záření svítí Slunce nejvíce, září ve všech oborech spektra, na všech vlnových délkách elektromagnetického záření. V každém tomto oboru spektra se Slunce pozoruje, neboť v každém z těchto oborů spektra jsou na Slunci pozorovány jiné útvary, které vznikají rozdílnými procesy.

V nitru Slunce probíhá též dynamový jev.