Encyklopedie fyziky |
Encyklopedie fyziky |
NASTAVENÍ TISKU (tato tabulka nebude vytištěna) | Zpět k článku | Vytiskni! | |
Komentáře [2x] - Zobrazit | Nadstandardní komentář [1x] - Zobrazit | Definice [0x] |
Mikroskop se skládá (stejně jako dalekohledy) ze dvou základních optických prvků:
1. objektiv - optický prvek, který se nachází blíže k pozorovanému předmětu (objektu). Objektiv zobrazuje přímo pozorovaný předmět - musí tedy vytvářet skutečný obraz předmětu, a proto se jedná o spojný systém. Aby ovšem vznikl skutečný obraz, musí být předmět od objektivu dále, než je ohnisková vzdálenost objektivu . U objektivu je definováno příčné zvětšení poměrem . Objektiv zpravidla obraz převrací. Pro snížení vzniku optických vad se používají čočkové multiplety.
2. okulár - optický prvek, který je blíže k oku. Skutečný obraz vytvořený objektivem okulár posouvá dále od oka, abychom mohli předmět dobře zaostřit okem. Vzhledem k tomu, že oko se nejméně namáhá, pozoruje-li obraz předmětu v nekonečnu, je okulár umístěn tak, aby se obraz vytvořený objektivem nacházel v ohnisku okuláru. Ohnisková vzdálenost se značí většinou .
Obr. 174 |
Okulár tedy funguje jako lupa, kterou pozorujeme obraz vytvořený objektivem; posouvá obraz předmětu do nekonečna.
U mikroskopu je objektiv i okulár tvořen spojnými soustavami. Předmět je umístěn v blízkosti ohniska objektivu tak, že . Objektiv tedy vytvoří skutečný, převrácený a zvětšený obraz předmětu. Obraz o výšce přitom leží v ohnisku okuláru, který má ohniskovou vzdálenost větší než objektiv.
Mezi obrazovým ohniskem objektivu a předmětovým ohniskem okuláru je vzdálenost , která se nazývá optický interval mikroskopu.
Úhlové zvětšení mikroskopu je dáno součinem příčného zvětšení objektivu (viz podobné trojúhelníky na obr. 174) a úhlového zvětšení okuláru . Pro úhlové zvětšení mikroskopu tedy dostáváme .
Pozor!!! V čitateli zlomku není „delta d“ (tedy přírůstek veličiny d), ale součin optického intervalu mikroskopu a konvenční zrakové vzdálenosti d.
U běžných mikroskopů se dosahuje zvětšení až 1000, u speciálních pak až 2000, což je zároveň maximální možné zvětšení, kterého lze v oboru světelného vlnění dosáhnout. Další zvětšení již není možné díky projevům vlnových vlastností světla. Ty omezují rozlišovací schopnost mikroskopu.