Helénistická fyzika, astronomie a matematika

Vědecká práce v Alexandrii rozkvétala i několik století našeho letopočtu. Nic na tom nezměnil fakt, že v roce 30 př. n. l. byl Egypt připojen k římské říši. Římané sice pociťovali vůči Řekům určitý pocit méněcennosti, ale rozvoji řecké vědy nebránili. Římané byli vynikající technici, právníci a vojáci, ale k rozvoji matematiky a fyziky příliš nepřispěli - omezovali se na encyklopedické zpracování poznatků řecké vědy.

Lucius Seneca (4 př. n. l. - 65 n. l.) je znám svým spisem Otázky přírodovědy (Naturales quaestiones), který má sedm knih a používal se ve středověké Evropě jako učebnice fyziky. Plinius Starší (24 - 79 n. l.) je autorem Historie přírody (Naturális historia), která má 37 knih a je kompilací poznatků 2000 přírodovědných spisů. Sám autor položil život při vědeckém bádání - pozoroval zblízka výbuch Vesuvu. V tomto díle je také zmínka o pravidelných rozestupech mezi listy na stonku (resp. na větvičkách) rostlin, které jsou současně pravidelně kolem stonku otočeny. Později byla prokázána souvislost uspořádání listů rostlin s Fibonacciho posloupností.

Na tyto učence pak ve svých pracích navazovali Apollonius z Pergy, Ktesibios, Filon z Byzantia, Heron Alexandrijský a další.