Pohybující se pozorovatel

Předpokládejme, že se pozorovatel pohybuje rychlostí o velikosti směrem k nehybnému zdroji zvuku. Zdroj zvuku vysílá zvuk s periodou T, pozorovatel jej přijímá s periodou. Mezi vysláním vrcholů dvou po sobě jdoucích vln ze zdroje, uplyne čas T. Pozorovatel tyto dva vrcholy přijme v časovém odstupu , přičemž se mezitím posune ke zdroji zvuku o vzdálenost (viz obr. 63). Čas mezi přijetím druhého vrcholu vlny se proto pro pozorovatele sníží o hodnotu . Pro hledanou periodu zvuku měřenou pozorovatelem, lze psát , odkud po úpravě dostáváme . Mezi příslušnými frekvencemi pak platí vztah: . Ze zlomku je vidět, že .

Obr. 63

Obdobným způsobem lze postupovat při odvozování vztahu pro frekvenci zvuku, kterou naměří pozorovatel pohybující se směrem od zdroje. Pro příslušné frekvence bude platit vztah . Je zřejmé, že .

Bude-li se pozorovatel v tomto případě pohybovat rychlostí větší (nebo stejnou), než je velikost rychlosti zvuku v daném prostředí, zvuk k němu vůbec nedospěje. Proto nemá smysl v tom případě mluvit o měření frekvence zvuku pozorovatelem.