Encyklopedie fyziky |
|
Existence řetězové jaderné reakce v uranu umožnila využití jaderné energie k přeměně na elektrickou energii (resp. v teplo) v jaderných reaktorech (resp. teplárnách). První jaderný reaktor byl uveden do provozu 2. prosince 1942 na Chicagské universitě E. Fermim a jeho spolupracovníky. Jako palivo v něm sloužil čistý uran s přírodním obsahem nuklidu , jako moderátor (zpomalovač) neutronů grafit. Řetězová reakce byla ovládána zasouváním kadmiových tyčí, které pohlcují neutrony. Byl to odvážný průkopnický čin, neboť přes všechny výpočty si nikdo nemohl být zcela jist výsledkem tak riskantního experimentu.
Dnes existuje velké množství různých typů jaderných reaktorů, které se liší svým technickým uspořádáním, druhem paliva, moderátoru i chladiva, výkonem a určením. V převážné většině jsou to reaktory využívající zpomalených neutronů, které jsou v tepelné rovnováze s látkou. Energie těchto neutronů leží v rozmezí a takové reaktory se nazývají tepelné reaktory.