Geometrická symetrie Lagrangeovy funkce souvisí se zákony zachování ve fyzice. Poprvé si tuto skutečnost uvědomila německá matematička Amalie Emmy Noetherová (1882 - 1935). V roce 1918 formuluje princip, který ve svých důsledcích změnil fyziku 20. století. Tento princip se stal východiskem např. pro kvantovou fyziku právě proto, že dával do souvislosti geometrické symetrie a zákony zachování.
Má-li systém a tedy i jeho příslušná Lagrangeova funkce nějakou symetrii, pak existuje jí odpovídající fyzikální veličina, která se zachovává.
Zachovávající se veličinou je integrál pohybu.
Tuto obecnou formulaci lze přepsat v konkrétnějším tvaru.
Pokud
(159) |
nemění svůj tvar při infinitezimálních transformacích času a zobecněných souřadnic popsaných vztahy
a | (160) |
pro , kde je malý reálný parametr () a a libovolné hladké funkce původních souřadnic (tj. a ), pak se zachovává veličina
(161) |
a je integrál pohybu, tedy .
Funkce a jsou generátory symetrie a obecně to jsou prvky Lieovy grupy.
Důkaz lze provést na základě geometrického rozboru dané problematiky s využitím variet, Lagrangeova pole, … Ten ovšem provádět nebudeme.
Existují tři hlavní globální symetrie, které určují vlastnosti prostoru a času:
1. translace prostoru</a> - vyplývá z homogenity prostoru;
Popis systému se nezmění, jestliže se posuneme posuvným pohybem do jiného místa prostoru.
2. rotace prostoru - vyplývá z izotropie prostoru;
Popis systému se nezmění, jestliže se nakloníme, uděláme stojku, … a budeme popisovat systém z pohledu takto otočené soustavy.
3. translace času.
Popis systému se tedy nezmění, jestliže hodiny, pomocí nichž měříme čas při určitém ději, zapneme o chvíli později.
Na základě těchto symetriích, které aplikujeme na prostor a čas v Newtonovské fyzice, lze získat tři zákony zachování, které lze využít při řešení úloh. Newtonovský prostor má tedy pro řešení úloh velmi pěkné vlastnosti.