Francouzský matematik a fyzik Siméon Denis Poisson (1781 - 1840) zavedl v roce 1809 symboliku, která se používá dodnes. Říká se jí Poissonovy závorky.
Mějme dvě funkce a definované ve fázovém prostoru. Pak lze ve fázovém prostoru definovat novou funkci stejných proměnných jako mají funkce a předpisem
, | (198) |
kde jsou zobecněné souřadnice, jsou kanonické hybnosti (pro ) a je počet stupňů volnosti. Funkce se nazývá Poissonova závorka funkcí a .
Poissonovy závorky je tedy označení pro operaci, která se provádí se dvěma funkcemi a jejímž výsledkem je opět funkce.
V literatuře se Poissonovy závorky občas značí symbolem , případně se definují s opačným znaménkem.
Počítání s Poissonovými závorkami se řídí těmito pravidly:
1. Poissonovy závorky jsou antisymetrickou operací, tj. platí
; | (199) |
2. Poissonovy závorky jsou lineární, tj. pro platí
; | (200) |
Tento vztah tedy ukazuje, že Poissonovy závorky jsou lineární v prvním argumentu. Z antisymetrie závorek vyplývá, že závorky jsou lineární i ve druhém argumentu.
3. Poissonovy závorky splňují tzv. Jacobiho identitu
; | (201) |
4. Poissonovy závorky lze aplikovat i na součin funkcí
. | (202) |
Tento vztah vyplývá ze vztahu pro derivaci součinu dvou funkcí (tzv. Leibnitzovo pravidlo). Vzhledem k tomu, že výsledkem Poissonových závorek je funkce, lze např. člen psát i ve tvaru , protože násobení funkcí je komutativní.
Ze vztahů (199), (200) a (201) vyplývá, že Poissonovy závorky definované na fázovém prostoru vztahem (198) tvoří tzv. Lieovu grupu (jsou to bilineární operace na vektorovém prostoru).
V kvantové mechanice se Poissonovy závorky stávají operátory a obecně už komutativní nejsou.