Při vážení těles ve vzduchu na těleso nepůsobí pouze síla tíhová svisle dolů, ale také vztlaková síla svisle vzhůru, kterou je nutno v případě vysoce přesného vážení (zejména u těles s velkým objemem) vzít v úvahu.
Dříve než začneme odvozovat příslušné vztahy, je nutno připomenout obecně princip vážení. Nejjednodušší vážení je vážení na rovnoramenných vahách, na kterých porovnáváme velikost tíhové síly působící na vážené těleso (které je na jedné misce vah) a velikost tíhové síly působící na závaží (to je na druhé misce). Chceme-li dosáhnout vysoce přesného vážení, je nutno vzít do úvahy ještě vztlakovou sílu, která působí jak na vážené těleso, tak na závaží. Hmotnost tělesa pak určíme z rovnosti výslednice tíhové a vztlakové síly váženého tělesa a výslednice tíhové a vztlakové síly závaží.
Obr. 190 |
Výsledná síla působící na vážené těleso má velikost . Po dosazení a úpravě dostáváme , kde je hustota plynu, v němž vážení provádíme (např. vzduchu), hustota tělesa a jeho objem.
Výsledná síla působící na závaží, kterým se těleso vyvažuje, má velikost: . Po dosazení a úpravě získáme , kde je hustota závaží a jeho objem.
Porovnáním obou uvažovaných sil pak dostáváme pro hmotnost tělesa vztah .
V případě, že je hustota plynu (vzduchu), v němž vážení provádíme, zanedbatelně malá vzhledem k hustotě tělesa a hustotě závaží , dostáváme běžný vztah .