Poměr druhých mocnin oběžných dob a dvou planet se rovná poměru třetích mocnin hlavních poloos a jejich trajektorií, tj.: . (a lze chápat jako střední vzdálenosti příslušných planet od Slunce.)
V tomto tvaru platí třetí Keplerův zákon za předpokladu, že hmotnosti planet jsou zanedbatelné ve srovnání s hmotností Slunce, což je u většiny planet dobře splněno.
Největší hmotnost (po Slunci) má ve Sluneční soustavě Jupiter. A jeho hmotnost je zhruba tisícina hmotnosti Slunce.
Vzhledem k velkým vzdálenostem objektů ve Sluneční soustavě, byla zavedena nová jednotka délky: astronomická jednotka (1 AU).
Astronomická jednotka odpovídá délce přesně.
Výše uvedená definice je nová definice astronomické jednotky. Původní definice (že se jedná o střední vzdálenost Země od Slunce) se ukázala jako nevhodná.
Do matematického vyjádření 3. Keplerova zákona lze dosazovat periodu v rocích a délku hlavní poloosy (resp. střední vzdálenost planety od Slunce) v astronomických jednotkách. Bude-li v zadání nedostatek údajů, lze použít informace o Zemi, které jsou známé: , .
Audio č.1 | [1.36 MB] | [Uložit] | pohyb komety | [144.64 kB] | [Uložit] |
pohyb venuse | [149.68 kB] | [Uložit] | zeme pada do slunce | [224.36 kB] | [Uložit] |