Bezpečnost jaderné elektrárny

Bezpečnost jaderné elektrárny je zajištěna:

1. systémem havarijního odstavení - v případě neočekávaného zvýšení teploty v reaktoru se automaticky zasunou havarijní tyče, které pohltí neutrony v aktivní zóně a zastaví řetězovou reakci;

2. systémem havarijního chlazení;

3. zásobními systémy pohonu čerpadel;

4. systémy radioaktivního stínění;

5. …

Systém radioaktivního stínění má za úkol jak při provozu, tak v případě katastrofy, zabránit průniku radioaktivních látek (radioaktivního záření) do okolí. Pro pokud možno dokonalé stínění se používá mnohabariérový systém, který je tvořen řadou na sobě nezávislých bariér. V případě porušení jedné z nich případnému radioaktivnímu úniku zabrání ostatní bariéry:

Situace je analogická např. ochraně peněz, kterou používáme v praxi: první bariérou je peněženka, další pak kufřík s uzamykatelným zámkem (do kterého peněženku vložíme), poté trezor v kanceláři (do něhož vložíme kufřík) a konečně zámek na budově, v níž se nachází kancelář s uvedeným trezorem. Každý další stupeň je bezpečnější a pro případné zloděje je složitější ho překonat.

1. samotné palivo;

2. cladding, tj. povlakový materiál na palivových tyčí;

3. primární okruh chladiva;

4. beton tvořící kryt jaderného reaktoru;

5. ocelová obálka jaderného reaktoru;

6. betonová bariéra kontejnmentu (obálky jaderné části elektrárny).

V roce 1957 byla na základě návrhu OSN založena Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), se sídlem ve Vídni, která spojením mezinárodních zkušeností i autoritou kontrolních orgánů neobyčejně přispěla k tomu, že jaderné elektrárny snížily rizika jak pro své zaměstnance, tak pro své okolí na velmi nízkou úroveň. Aby byla veřejnost pravdivě a srozumitelně informována o případných mimořádných událostech na jaderných reaktorech i výzkumných reaktorech, úložištích vyhořelého paliva a jaderných odpadů, …, prosadila MAAE v roce 1991 mezinárodní stupnici INES (The International Nuclear Event Scale) těchto mimořádných událostí.

INES dělí mimořádné události na:

1. nehody (stupně 1, 2, 3) - neohrožují okolí a za branou elektrárny či závodu nevyžadují žádná mimořádná opatření;

2. havárie (stupně 4, 5, 6, 7) - vyžadují v důsledku většího úniku radioaktivity do okolí opatření, obsažená v přijatých havarijních plánech.

Každá účastnická země je povinna v přesně stanoveném limitu o každé mimořádné události podat zprávu MAAE, která ji ohodnotí určitým stupněm INES vždy podle nejhoršího dopadu dané mimořádné události na okolní životní prostředí, na prostředí v objektu a jeho bezpečnostní systém.

Stupnice INES je tato:

0. událost bez významu pro bezpečnost - nejběžnější provozní poruchy, bezpečně zvládnutelné;

1. odchylka od normálního provozu - poruchy nepředstavující riziko, ale odhalující nedostatky bezpečnostních opatření;

2. porucha - technické poruchy, které neovlivní bezpečnost elektrárny přímo, ale mohou vést k přehodnocení bezpečnostních opatření;

3. vážná porucha - ozáření personálu nad normu, menší únik radioaktivity do okolí (zlomky povoleného limitu);

4. havárie s účinky v jaderném zařízení - částečné poškození aktivní zóny, ozáření personálu, ozáření okolních obyvatel na hranici limitu;

5. havárie s účinky na okolí - vážnější poškození aktivní zóny, únik biologicky významných radioizotopů s aktivitou , nutnost částečné evakuace okolí;

6. závažná havárie - velký únik radioaktivních látek mimo objekt, nutnost využít havarijních plánů k ochraně okolí;

7. velká havárie - značný únik radioaktivních látek na velké území, okamžité zdravotní následky, dlouhodobé ohrožení životního prostředí.