V otevřeném prostoru (exteriéru) je běžně slyšitelnost zvuku horší než v místnosti nejen v důsledku ohybu zvuku, ale také z důvodu poklesu intenzity zvuku se vzdáleností od zdroje zvuku.
Z definice intenzity zvuku jako energie, která projde jednotkovou plochou kolmou na směr šíření vlnění za jednotku času, vyplývá, že existuje jediný případ, kdy se intenzita zvuku se vzdáleností od zdroje zvuku nemění: pokud se zvuk šíří v podobě rovinných vlnoploch. Ty se ale prakticky ve volném prostoru nevyskytují, protože obvykle je zdroj zvuku vůči okolnímu prostoru malý a energie se z něho šíří do všech směrů.
Zdroj zvuku, který je zdrojem rovinných vlnoploch, by musel být velmi rozlehlý, aby se vlny šířily jen „dopředu“ a ne „do stran“.
Ve velké vzdálenosti od zdroje zvuku je sice možné kulové vlnoplochy považovat za rovinné, ale intenzita zvuku je v tomto případě již zanedbatelná.
Intenzita zvuku totiž klesá v závislosti na vzdálenosti - přesně podle definice intenzity zvuku.