Hluk může u člověka vyvolat změny, které je možné rozdělit do těchto skupin:
1. poruchy v oblasti sluchu - poškození sluchového ústrojí, perforace bubínku, vznik nedoslýchavosti (hluchoty), …
2. poruchy v nervové soustavě - poruchy vegetativní regulace krevního oběhu a trávení, funkční změny psychomotorických funkcí, poruchy spánku, poruchy emocionální rovnováhy, …
3. poruchy celkové regulace člověka - narušení rovnovážných funkcí organismu, snížení odolnosti, …
Pro životní aktivitu člověka je nutná jistá hladina zvuku, která uchovává dobrou náladu a udržuje zdravou psychickou pohodu. Existuje tedy několik „význačných“ hladin intenzity zvuku:
1. - většina lidí pokládá tuto intenzitu zvuku za hluboké ticho, které ovšem může dráždit stejně jako nadměrný hluk (lidé v poušti, polárních oblastech, „bezzvukové cely mučení“ v německých koncentračních táborech, …). Z toho důvodu je nutné např. v kosmických lodích vytvářet zvukovou „kulisu“, aby se život kosmonautů přiblížil životu na Zemi.
2. - příjemné ticho
3. - šum moře, řek, stromů, …, tedy intenzita zvuku, při níž si člověk nejlépe odpočine.
Mezi faktory, ovlivňující účinek zvuku na lidský organismus, patří intenzita zvuku, jeho frekvence, rozložení zvuku v čase a psychický vztah člověka k hluku (hluk od souseda, mladý člověk na diskotéce, …). Při hodnocení účinku hluku na lidský organismus rozlišujeme tyto oblasti:
1. oblast psychického působení (do ) - zdraví není bezprostředně škodlivá, rozhoduje ale individuální vnímavost
2. oblast vegetativních funkcí (při bdění, při spánku) - člověk se stává nervóznější, zužují se cévy, zrychluje se dýchání, zvyšuje se činnost srdce, rozšiřuje se zornice, křečovitě se svírá žaludek
3. oblast poškození sluchu () - poškozují se sluchové buňky, může dojít až k ohluchnutí
4. oblast smrtelného poškození (nad )
Zvuky, v nichž převládají určité frekvence působí škodlivěji než zvuky, jejichž frekvence mají širší rozsah. Vysoké tóny vnímáme intenzivněji (zdají se hlasitější) než tóny nižší o stejné intenzitě.
Podle rozložení v čase se hluk dělí na:
1. ustálený - zvuk, jehož hladina se v daném místě nemění v čase o více než
2. proměnlivý - zvuk, jehož hladina v čase kolísá o více než . Ten se dále dělí na:
a) přerušovaný - zvuk náhle mění hladinu akustického tlaku nebo hladinu hluku, který se v průběhu hlučného intervalu ustálí
b) nepravidelný - mění hladinu hluku v čase náhodně
c) impulsní - zvuk tvořený jednotlivými impulsy s trváním do nebo sledem impulsů následujících po sobě v intervalech delších než .
Člověk se stává nahluchlým (nedoslýchavým), je-li vystaven 2 až 3 roky denně intenzitě . Hluk působí destruktivně též na materiál.