Pohyb pozorovatele i zdroje

V praxi může nastat i situace, kdy se pohybuje jak pozorovatel (rychlostí o velikosti ), tak zdroj zvuku (rychlostí o velikosti v). Uvažujme situaci, kdy se pohybují oba stejným směrem (obr. 64). Zdroj vysílá zvuk s periodou T, pozorovatel jej přijímá s periodou .

Mezi vysláním vrcholů dvou po sobě jdoucích vln ze zdroje uplyne čas T, za který se zdroj přiblíží k pozorovateli o vzdálenost . Tím se sníží čas, který potřebuje druhý vrchol, aby dorazil k pozorovateli, o hodnotu Pozorovatel přijme tyto dva vrcholy v časovém odstupu . On sám se ale mezitím od zdroje vzdálí o vzdálenost . Čas potřebný k tomu, aby druhý vrchol dospěl k pozorovateli, se zvětší o hodnotu . Pro periodu zvuku měřenou pozorovatelem lze tedy psát: , odkud . Pro frekvenci tedy pak dostáváme .

Obr. 64

Změní-li se směr rychlosti u pozorovatele resp. u zdroje zvuku, změní se odpovídajícím způsobem i frekvence: . Pro vzájemný pohyb pozorovatele i zdroje tak získáváme celkem čtyři možnosti měřené frekvence zvuku pozorovatelem. Je-li je velikost rychlosti pozorovatele vůči zdroji zvuku nulová a ke změně frekvence nedochází.

Nemá-li docházet ke změně frekvence zvuku měřené pozorovatelem vůči frekvenci zvuku vysílaného zdrojem zvuku, podmínka nestačí. Je nutné, aby obě rychlosti měli stejný směr. Podmínka to ale nezaručuje.