Život Archiméda

Archimédes ze Syrakus (287 - 212 př. n. l.), jehož pravděpodobný portrét je zobrazen na obr. 64 a na obr. 65 (obraz od Domenica Fetti z roku 1620), bývá často uváděn jako Eukleidův protiklad. Je to tak, pokud jde o praktické výsledky jeho práce. Své matematické a fyzikální nadání totiž využíval k převratným matematickým vynálezům. Přesto i on byl (jako Euklides) přesvědčen, že matematika má být především teoreticky kvalitní a náročná, má-li stát za další rozvíjení.

Obr. 64	Obr. 65

Život prožil v Syrakusách v řecké kolonii na Sicílii. Několik let strávil v Egyptě, kde sestrojil Archimédův šroub, který je používán dodnes. Matematiku a fyziku se zřejmě učil od svého otce, který byl astronom. V Egyptě pobýval v Alexandrii, kde se už asi nesetkal s Eukleidem, ale jen s jeho žáky, s nimiž si pak po zbytek života dopisoval.

Syrakusy byly v té době už velmi důležitým obchodním centrem a snažily se dosáhnout slávy Alexandrie. Mezi oběma městy bylo poměrně frekventované námořní spojení. Syrakusám za Archimedova života vládl Hieron II., který během probíhajících punských válek mezi Římem a Kartágem uzavřel s Římany dohodu a zajistil tak Syrakusám mír po celou dobu své vlády. Po jeho smrti, během druhé punské války, Syrakusané dohodu porušili a římské legie po dvouletém obléhání v roce 212 př. n. l. Syrakusy dobyly.

Archimédes se proslavil ale zejména jako výrobce válečných strojů. Začalo to tím, že si uvědomil změny rozložení a velikostí sil na páce, na kladce a na nakloněné rovině. Pro Syrakusy i Archiméda se stala osudnou druhá punská válka vedená v letech 218 - 201 př. n. l. Hannibal přešel přes Alpy a mířil na Řím. Řada italských měst (včetně Syrakus) se stala jeho spojenci. Římané, kteří proti Hannibalovi bojovali, začali tím, že se snažili zničit jeho spojence - tedy i Syrakusy. Marcus Claudius Marcellus (268 - 208 př. n. l.) byl velitelem římského vojska, které více jak dva roky obléhalo Syrakusy, a zanechal zprávy, které svědčily o tom, jaké škody na římském vojsku páchaly Archimédovy válečné stroje - zejména katapulty. Podle řady historek Archimédes zapaloval na dálku vysmolené římské lodě soustředěním slunečních paprsků odražených od vyleštěných bronzových štítů obránců Syrakus (viz obr. 66). Historka se zdá na první pohled nepravdivá, ale novější experimenty ukázaly, že může mít pravdivý základ. Pravdou je, že si Římané nevěděli rady, jak se do Syrakus dostat, až nakonec pronikli do města lstí.

Vyleštěné štíty tedy fungovaly jako zrcadla. Vzhledem k tomu, že štíty nemají rovinný tvar, fungovaly jako kulová zrcadla. Paprsky přicházející ze Slunce, které se odrážely od štítů obránců města, lze považovat za navzájem rovnoběžné. Tyto paprsky soustřeďuje duté kulové zrcadlo do jednoho bodu (jsou-li dopadající paprsky navíc rovnoběžné s optickou osou zrcadla, je tímto bodem ohnisko zrcadla) a zapálení lodí bylo tedy snadnější.

Velitel Marcellus si byl vědom kvalit Archiméda a přikázal vojsku, aby ho zajali živého. Historka o vojákovi, který vstoupil k němu do domu a uslyšel slavnou Archimédovu větu „Noli tangere circulos meos!“ („Nedotýkej se mých kruhů!“), načež Archiméda zavraždil (viz mozaika na obr. 67), je patrně nepravdivá.

Obr. 66	Obr. 67