Prvním středověkým evropským mechanikem, experimentátorem i matematikem byl patrně francouzský mnich Gerbert z Aurillacu (940 - 1003). Už v mládí vstoupil do benediktinského řádu a v klášteře sv. Geralda v Aurillacu studoval kvadrivium a trivium. Vzhledem k tomu, že byl v kvadriviu (jehož součástí byla i matematika) patrně dobrý, požádal opat kláštera vévodu Borrella z Barcelony při jeho návštěvě, aby vzal Gerberta s sebou. V Katalánsku, kam s vévodou odjel, bylo možné sehnat zajímavé matematické spisy a místní kněží to věděli. Tam se Gerbert setkal s maurskou matematikou a přes ní i s klasickou řeckou matematikou. Také se zde seznámil s arabskou vědou a poté působil i jako učitel na katedrální škole v Remeši ve Francii. V Evropě se stal známou osobností: byl vychovatelem a chráněncem císaře Oty III. a také přítelem českého svatého Vojtěcha. Císař Oto III. nakonec prosadil, že byl Gerbert zvolen v roce 999 papežem; po volbě přijal jméno Silvestr II. Gerbert měl široký kulturní rozhled, sepsal traktáty o matematice, logice, politice i teologii.
O jeho fyzikálním experimentování a alchymistickém bádání se toho mnoho neví - možná i proto, že tehdy se jednalo o činnost blízkou černé magii a z pohledu církve mohla být podezřelá. Byl ale pravděpodobně velmi podobný Archimédovi: měl dost praktických nápadů, do kterých dovedl zapracovat i svoje značné teoretické znalosti. Sestrojil první mechanické kolečkové hodiny, které byly poháněny závažím. Sestrojil také varhany poháněné vodou a zkonstruoval astroláb nového typu. Sestavil také první globus, ale tím, že nevěděl o Americe, nebyl současnému rozložení kontinentů příliš podobný. Se znalostí arabských číslic značně vylepšil abakus - jediný výpočetní přístroj starověku a středověku.
U Maurů se naučil počítat a myslet v systému arabských číslic, neznal pouze nulu (nebo její význam nedocenil). Tato dovednost mu umožnila provádět výpočty, které jeho současníci zvyklí na římské číslice provádět v žádném případě nemohli. Proto arabské číslice a desítkovou poziční soustavu prosazoval, ale trvalo ještě několik století, než se tyto změny na evropských univerzitách ujaly. Ze starších řeckých děl znal pravděpodobně Pythagorovu větu.
Jeho mistrná znalost čísel, jeho nadání a schopnost rychlého počítání nakonec přispěly ke vzniku legend o jeho kouzelných schopnostech. Podle jedné z legend sestrojil i mluvící hlavu, která byla schopná předpovídat budoucnost říkáním slov ano a ne.