Renesance v literatuře a v umění

Počátky renesance v literatuře se datují k dílu italského básníka Danta Aligieriho (1265 - 1321) na přelomu 13. a 14. století, který hledal Boha v člověku. Dalším představitelem renesance byl italský básník a spisovatel Francesco Petrarca (1304 - 1374), který byl přítelem i našeho císaře Karla IV., nebo italský básník Giovanni Boccaccio (1313 - 1375).

Základní ideje humanismu pronikaly z Itálie i do západní Evropy, kde se holandský myslitel Erasmus Rotterdamský (1467 - 1536) ve své Chvále bláznovství jízlivě a neopatrně vysmál pseudoučenosti a falešné morálce oficiálních učenců a hodnostářů. Jeho přítel anglický právník, politik a spisovatel Thomas Morus (1478 - 1535), autor společenské vize Utopie, skončil nakonec na popravišti v londýnském Toweru. Francouzský renesanční humanista Michel de Montaigne (1533 – 1592), svědek krutých hugenotských válek, zastával myšlenku, že Bůh je nepoznatelný, obhajoval nezávislost a samostatnost lidské osobnosti, odmítal podřídit se autoritám a kladl si za vzor svobodomyslnost antické filosofie. Kritizoval tehdejší společnost, zištnost a sobectví, ale byl skeptický v očekávání změn.

Renesance se projevila snad nejvýrazněji ve výtvarném umění a v architektuře. I když díla velkých renesančních malířů sledují náboženské a historické motivy, jsou proniknuta lidstvím a jejich nedostižné madony jsou vlastně oslavou mateřství. Renesanční malíři cítili potřebu více poznat přírodu, její proporce a barvy, anatomii člověka a pohyb živých tvorů, ale také zákony optiky a perspektivy. To je silně přibližuje k úsilí přírodovědců.