»

Situace na začátku středověku

Římská říše byla příliš velká a nebylo možné jí spolehlivě řídit a navíc se stále více prosazovalo křesťanství. To všechno mělo vliv na další rozkvět matematiky a fyziky. Vzdělanost (a tedy i matematika a fyzika) byla totiž zpočátku křesťanství považována za pohanskou a jako taková byla nežádoucí. Když se navíc i Alexandrie stala centrem křesťanství, byly ve třetím století našeho letopočtu budovy Múzeionu i slavné alexandrijské knihovny zničeny. Učenci se přestěhovali do Serapea a snažili se smířit antickou filozofii s křesťanstvím.

V roce 391 vyhnal alexandrijský patriarcha Theofil pohanské učence z města a o rok později císař zakázal všechna ostatní náboženství kromě křesťanství. V roce 395 se římská říše rozpadla. V roce 476 se pak rozpadla i západořímská říše, čímž vlastně začíná evropský středověk. Období středověku pak končí rokem 1492, v němž Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.

Název středověk pro určité období dějin lidstva se mohl pochopitelně zrodit až v „novém“ věku, který na něj navázal.

Místo roku objevení Ameriky bychom za konec středověku mohli klidně považovat rok 1415, v němž byl upálen Mistr Jan Hus, rok 1453, v němž turecká vojska dobyla Cařihrad a zanikla Byzantská říše, rok 1543, ve kterém publikoval své stěžejní dílo Mikuláš Koperník, … Všechny tyto roky jsou mezníky ve vývoji lidstva a lze je historicky zdůvodnit, neboť všechny tyto události ovlivnily vývoj Evropy. Přesto se většinou uvádí právě rok 1492, rok objevení Ameriky.

V sedmém století našeho letopočtu vzniká v oblasti Předního Východu, která je kolébkou křesťanství i judaismu, náboženství třetí: islám. Geografická blízkost místa původu všech tří náboženství způsobila, že všechna si dělají nárok na Jeruzalém jako na své posvátné město. Všechna tři náboženství mají své kořeny ve staré babylonské kultuře, z níž některé zvyklosti převzala (např. sedmidenní týden, lunární kalendář, …). Společné základy a geografická blízkost místa vzniku ovšem neznamenají, že tato tři náboženství prohloubí porozumění mezi lidmi. Naopak: rozdíly v morálním a životním stylu a některé mocenské zájmy vedou velmi často k nesmiřitelným konfliktům.

Chronologický přehled těch učenců, kteří přispěli k dalšímu rozvoji matematiky, fyziky nebo filozofie dotýkající se některého z oborů matematiky či fyziky, je zobrazen na obr. 82 a obr. 83.

Obr. 82
Obr. 83