Tepelné motory jsou stroje, které přeměňují část vnitřní energie paliva uvolněné hořením na energii mechanickou. Dělí se na:
1. parní motory (parní stroj, parní turbína) - pracovní látkou je vodní pára, která se získává v parním kotli mimo vlastní motor
2. spalovací motory (plynová turbína, zážehový motor, vznětový motor, proudový motor a raketový motor) - pracovní látkou je plyn, vznikající hořením paliva uvnitř motoru
V roce 1824 francouzský fyzik S. Carnot dokázal, že pro účinnost tepelného motoru pracujícího s ohřívačem o teplotě a chladičem o teplotě , platí: . U parních motorů je teplota páry do motoru vstupující, u spalovacích motorů je to teplota plynů vzniklých spalováním paliva. je teplota vycházející páry resp. výfukových plynů. Uvedený vztah definuje horní hranici účinnosti tepelných motorů. Podle něj je účinnost tepelného motoru tím vyšší, čím vyšší je teplota ohřívače a čím nižší je teplota chladiče. Skutečná účinnost je ovlivňována různými ztrátami a je tedy podstatně menší než účinnost maximální.
Tepelný motor | Poznámka | ||
parní stroj lokomotivy | 0,35 | 0,09 - 0,15 | účinnost parních motorů lze zvýšit užitím přehřáté páry |
parní turbína | 0,60 | 0,25 - 0,35 | |
plynová turbína | 0,55 | 0,22 - 0,37 | |
čtyřdobý zážehový motor | 0,65 | 0,20 - 0,33 | |
vznětový motor | 0,73 | 0,30 - 0,42 | vzduch se zahřívá již kompresí a poté spalováním nafty |
raketový motor | 0,75 | 0,50 | vysoká účinnost je dána tím, že |