Dalším možným principem atomových hodin je tzv. atomová fontána. Její princip, který je schematicky zobrazen na obr. 181, využívá vlastností laserového chlazení atomů. Celá aparatura je magneticky stíněna, protože v tomto případě požadujeme nulové magnetické pole; v tomto případě nesmí totiž nastat Zeemanův jev.
Na shluk atomů cesia svítí ve vakuu šest laserů ze šesti navzájem kolmých směrů (viz obr. 182). Tyto lasery mají v tomto případě dvojí roli. Jednak atomy zpomalují, protože tlakem záření jim brání v dalším pohybu. Tím ale atomy chladí na nižší teplotu.
Teplota určité soustavy je totiž dána mírou tepelného pohybu (náhodného chaotického pohybu). A pokud se tedy atomy soustavy „zklidní“ (tj. pohybují se méně), je teplota soustavy nižší.
Z praxe víme, že např. kostka cukru se rychleji bez míchání rozpustí v teplém čaji, než v čaji studeném. To proto, že v teplém čaji kostku cukru bombardují částice vody a chemikálií uvolněných z čaje rychleji. A při větší velikosti rychlosti při nárazu způsobí na cukru větší škodu - cukr se tedy rozpadá (rozpouští) rychleji.
Druhý význam laserů spočívá v tom, že atomy drží ve velmi malém objemu prostoru.
Když lasery svítí ze šesti směrů na konkrétní shluk atomů, nemají atomy šanci z této „pasti“ uniknout.
Obr. 181 |
V okamžiku, kdy jsou atomy dostatečně vychlazené a stlačené do malého objemu, těchto šest laserů se vypne. Místo toho se zapnou dva lasery, které svítí na shluk atomů ve svislém směru - tj. shora a zdola. Vlivem energie světla těchto laserů je shluk atomů zvednut do určité výšky nad zařízení, ve kterém probíhalo chlazení atomů. Potom se vypnou i tyto lasery a atomy začnou pod vlivem své tíhové síly padat v tíhovém poli Země směrem dolů. Při svém pohybu procházejí relativně pomalu rezonátorem, ve kterém je přítomno mikrovlnné elektromagnetické záření. A právě toto záření (resp. jeho frekvenci) chceme vyladit na frekvenci odpovídající rozdílu dvou energetických hladin v atomu cesia.
Obr. 182 |
Pokud je elektromagnetické záření v rezonátoru v rezonanci s přechody elektronů mezi danými energetickými hladinami atomu cesia (tj. pokud je frekvence elektromagnetického záření v dutině rezonátoru rovna ), atomy pohlcují fotony tohoto záření a nastává absorpce. Jakmile padající atomy opustí rezonátor, začínají zpětně záření s frekvencí vyzařovat - nastává tedy spontánní emise. Takto vyzářené elektromagnetické vlnění se snadno detekuje. Pokud tedy atomy při svém pádu vyzařují elektromagnetické záření, znamená to, že frekvence elektromagnetického záření v dutině rezonátoru má správnou hodnotu. V případě, že atomy po opuštění rezonátoru nevyzařují dané elektromagnetické záření, znamená to, že frekvence záření v rezonátoru nemá správnou hodnotu a je nutné ji změnit.
V tomto případě do detektoru dopadá výrazně více atomů cesia, než u staršího principu atomových hodin; u nich dopadá do detektoru méně než polovina atomů cesia.