Tento pohyb koná těleso, které je vrženo počáteční rychlostí svisle vzhůru, tj. ve směru opačném než je směr tíhového zrychlení. Směrem vzhůru se pohybuje rovnoměrně zpomaleně (se zrychlením ). Velikost okamžité rychlosti se postupně zmenšuje (směr se zachovává) a při dosažení nejvyššího bodu trajektorie (bod H), v němž se těleso na okamžik zastaví, je rovna nule. Poté se těleso vrací zpět volným pádem k zemi.
Skutečnost, že těleso vržené svisle vzhůru postupně zmenšuje velikost svojí rychlosti, v bodě H se zastaví a poté začíná opět zrychlovat, lze pozorovat na basketbalistovi, který se snaží dát při výskoku koš. Při sledování tohoto výkonu se zdá, že basketbalista „visí“ u koše. To proto, že jeho pohyb v okolí koše trvá delší čas, než na zbývající části trajektorie, na níž se pohybuje větší rychlostí.
Velikost okamžité rychlosti v v čase t je dána vztahem: , pro okamžitou výšku y nad místem, z něhož bylo těleso vrženo, v čase t platí: . Největší výška, kterou těleso dosáhne, se nazývá výška vrhu h. V této výšce je rychlost tělesa nulová, tedy , z čehož plyne vztah pro dobu výstupu : .
Výšku vrhu nad místem, z něhož bylo těleso vrženo, lze určit tak, že do rovnice pro okamžitou výchylku dosadíme čas výstupu : . Z této výšky h pak těleso padá k zemi volným pádem. Výšku h urazí za čas dopadu , čili , odkud pro čas dopadu dostáváme: . Pro velikost rychlosti dopadu lze psát: . Těleso tedy dopadne zpět do místa, z něhož bylo vrženo, velkou rychlostí, jako bylo vrženo; doba výstupu do maximální výšky je stejná jako doba pádu zpět.
Příklady z praxe: výskok basketbalisty (ale jen směrem vzhůru), …