Hlavní strana » OPTIKA » VLNOVÁ OPTIKA » Polarizace světla » Polarizace polaroidem
« »

Polarizace polaroidem

V technické praxi se k polarizaci světla používají speciální filtry - polaroidy (polarizační filtry). Jsou zhotoveny ze dvou vrstev plastického materiálu, mezi nimiž jsou krystalky mikroskopických rozměrů látky zvané herapatit (směs síranu chininu s kyselinou sírovou, jodovodíkovou a jodem). Tato látka vykazuje dvojlom a různě polarizované světelné vlny se v ní rozdílně absorbují. Při vhodném uspořádání krystalů herapatitu z polaroidu vychází jen lineárně polarizované světlo mimořádného paprsku.

Polaroid tedy funguje velmi podobně jako barevné filtry. Ty propouštějí z bílého světla, které na ně dopadá, jen světlo určité barvy; polaroid propouští pouze světlo polarizované v určitém směru.

Zařízení, kterým se přirozené světlo mění na světlo polarizované, se nazývá polarizátor a využívá se v něm polarizace světla odrazem a lomem nebo polarizace dvojlomem.

Pro oko se ale polarizované světlo nijak neliší od světla přirozeného (nepolarizovaného). K tomu, abychom polarizované světlo odlišili resp. zjistili orientaci roviny, v níž leží polarizovaná světelná vlna (kmitová rovina), je nutný analyzátor. Ten je tvořen opět vhodným polarizačním prostředkem, který propouští polarizované světlo jen s určitou orientací kmitové roviny (viz obr. 60).


Obr. 60

Názorně (byť s jistými nepřesnostmi) si lze problematiku polarizátoru a analyzátoru představit na následující situaci: člověk nese náruč tyčí, které jsou ale různě orientovány - tvoří v ruce člověka jakýsi trs (tyče mají tedy libovolnou polarizaci). Plaňkovým plotem (ten zde hraji roli polarizátoru) projdou jen ty tyče, které jsou orientovány ve směru mezer mezi plaňkami (jsou polarizovány v jednom směru). Tyče, které svírají s mezerami v plotě nenulový úhel, neprojdou.

Této představě odpovídá i znázornění polarizačních filtrů na obr. 60 až obr. 62.

Jako polarizátor a analyzátor lze užít dva polaroidy - jedním necháme procházet světlo přirozené (tedy nepolarizované) a získáme z něho světlo polarizované, které pak necháme procházet druhým polaroidem ve funkci analyzátoru. Otáčením analyzátoru se lze přesvědčit, že při určitém vzájemném natočení polaroidů světlo polaroidy prochází (viz obr. 61) a při jiném neprochází (viz obr. 62).


Obr. 61Obr. 62

Multimedialní obsah

duha [4 kB] [Uložit] polarizacni bryle [4 kB] [Uložit]
polarizacni filtry [4 kB] [Uložit] polaroid a barvy I [4 kB] [Uložit]
polaroid a barvy II [4 kB] [Uložit]