Polarizace světla

Světlo je příčné elektromagnetické vlnění popsané vektorem elektrické intenzity a vektorem magnetické indukce . Vektor elektrické intenzity je přitom vždy kolmý na směr, kterým se vlnění šíří. Směr kmitání vektoru magnetické indukce je kolmý jak na směr šíření vlnění, tak na vektor . Vektory a tedy leží v rovině, která je kolmá na směr šíření světla. Vektor má ale v dané rovině nahodilý směr i velikost a proto mluvíme o nepolarizovaném světle (viz obr. 54a).

Vektory i mění periodicky svojí velikost i směr, ale stále jsou na sebe navzájem kolmé a oba jsou kolmé na směr šíření elektromagnetického vlnění.

Omezíme-li směr kmitání vektoru (resp. ) nebo jeho velikost, získáme polarizované světlo. Přitom rozdíl mezi polarizovaným a nepolarizovaným světlem nepoznáme okem. Lidské oko nedokáže polarizované světlo od nepolarizovaného světla odlišit.

Existují tyto druhy polarizace:

1. lineárně polarizované světlo - vektor kmitá stále v jedné přímce (obr. 54b)

Vektor má tedy stále stejný směr, případně opačný.

2. kruhově polarizované světlo - konce vektoru opisují kruh, tj. velikost tohoto vektoru je konstantní, ale mění se jeho směr

3. elipticky polarizované světlo - konce vektoru opisují elipsu (jedná o obecný typ polarizace)

V tomto případě mění vektor jak svojí velikost, tak i směr.

Světlo nepolarizované lze přeměnit na světlo polarizované několika způsoby: polarizací odrazem a lomem, polarizací dvojlomem nebo polarizací polaroidem.

Obr. 54

U lineárně polarizovaného světla se rovina, v níž leží kmity vektoru , dohodou nazývá kmitová rovina, rovina na ní kolmá (tj. rovina, v níž kmitá vektor ) se nazývá rovina polarizační.