Polarizace světla
Světlo je příčné elektromagnetické vlnění popsané vektorem elektrické intenzity 
a vektorem magnetické indukce 
. Vektor elektrické intenzity je přitom vždy kolmý na směr, kterým se vlnění šíří. Směr kmitání vektoru magnetické indukce je kolmý jak na směr šíření vlnění, tak na vektor . Vektory a tedy leží v rovině, která je kolmá na směr šíření světla. Vektor má ale v dané rovině nahodilý směr i velikost a proto mluvíme o nepolarizovaném světle (viz obr. 67a).
Vektory i mění periodicky svojí velikost i směr, ale stále jsou na sebe navzájem kolmé a oba jsou kolmé na směr šíření elektromagnetického vlnění.
Omezíme-li směr kmitání vektoru (resp. ) nebo jeho velikost, získáme polarizované světlo. Přitom rozdíl mezi polarizovaným a nepolarizovaným světlem nepoznáme okem. Lidské oko nedokáže polarizované světlo od nepolarizovaného světla odlišit.
Poprvé si všiml polarizovaného světla pouhým okem rakouský fyzik Wilhelm Haidinger (1795 - 1871) v roce 1844. Při pozorování lineárně polarizovaného světla spatřil kanárkově žlutý obrazec ve tvaru snopu (resp. přesýpacích hodin) a kolmo na něj viděl stejný obrazec šmolkově modré barvy. Úhlová velikost obrazce je přibližně 5 stupňů a rovina polarizace lineárně polarizovaného světla je kolmá na žlutý obrazec. Tomuto obrazci, jehož vznik zatím není správně vysvětlen, se říká Haidingerův snop. V současné době by mohl pomoci diagnostikovat problémy se žlutou skvrnou v lidském oku.
Existují tyto druhy polarizace:
1. lineárně polarizované světlo - vektor kmitá stále v jedné přímce (obr. 67b)
Vektor má tedy stále stejný směr, případně opačný.
2. kruhově polarizované světlo - konce vektoru opisují kruh, tj. velikost tohoto vektoru je konstantní, ale mění se jeho směr
3. elipticky polarizované světlo - konce vektoru opisují elipsu (jedná o obecný typ polarizace)
V tomto případě mění vektor jak svojí velikost, tak i směr.
Světlo nepolarizované lze přeměnit na světlo polarizované několika způsoby: polarizací odrazem a lomem, polarizací dvojlomem nebo polarizací polaroidem.
 |
| Obr. 67 |
U lineárně polarizovaného světla se rovina, v níž leží kmity vektoru , dohodou nazývá kmitová rovina, rovina na ní kolmá (tj. rovina, v níž kmitá vektor ) se nazývá rovina polarizační.